Načančanej!

Leden je pro mě vždycky takovej čistej, novej, svěží.

Jak mě baví Vánoce zdobit, stejně tak ráda je odzdobuju.

Většinou pak přijde slina na barvy, čerstvé kytky a s nimi i závan jara.

Protože jak skončej Vánoce, těším se na jaro.

Já to mám totiž všechno vždycky tak nějak divně šoupnutý.

Činčám tak doma kde co.

Žádné zákoutí, police či vitrína si přede mnou nemůžou bejt jistý.

Co jste v pondělí večer zahlédli na psacím stole, v úterý ráno už může být na úplně jiném místě.

Těžko se tento vrtoch vysvětluje. Mám ho už odmala, kdy jsem si se ségrou co týden měnila psací stůl a v činžáku 2+1 svedla postavit čtyři různé domečky, dozdobila je šeříkem, místo svíčky dodala útulno baterkou a dost těžko byste tam našli prvky estetického barevného souznění.

Byl to správnej punk, to naše bezinstagramové dětství.

Tady se psaly počátky mého hygge.

Byla jsem cool už tehdá a neměla o tom sebemenší páru.

Poslední dobou jsem si hodně oblíbila zeleninové saláty k obědu.

Moc bych to v zimě nečekala, ale asi potřebuju vitamín.

Většinou nakoupím balení zelených salátů, vystelu jimi talíř, přihodím pokrájenou zeleninu, vařené brambory a taky bílkovinu – maso, tofu, vajíčka, tuňáka a nebo také cizrnu.

Zaliju dresinkem a nechám to křupat.

K snídani si zase užívám fazolové brownies.

Vychlazené z ledničky, potřené zakysanou smetanou nemají chybu.

Kdo z vás nesleduje moje FB stránky, stačí rozmixovat plechovku propláchnutých fazolí, 2 banány, kypřící prášek, lžíci medu, 2 vejce. 2 lžíce kakaa a dát péct.

Labužníci můžou přidat nasekanou čokoládu či oříšky.

Tento týden jsem si pečeního a pobytu v kuchyni docela užila.

S holkama jsme slavily moje narozeniny.

Vsadila jsem na osvědčenou klasiku, na invence nezbyl čas ani síla.

Tradiční stálice v podobě borůvkového šisaku a ořechových minidortíčků pak odhlehčily ovocné kalíšky a česnekové jednohubky.

Kytku jsem svázala ze zbytků lidlovských tulipánů a hyacintů, které se dají za dvacku sehnat skoro v každém supermarketu. Nechám je vždycky v květináči rozkvést a až se svou vlastní vahou začnou klátit k zemi, šmiknu je a dám do vázy.

Konečně jsem si taky vybrala šaty, které jsem si vysloužila jakožto objevitel Šerifčinýho prvního zubu.

Sice jich teď už má šest a já jsem tak ve slušném skluzu, čekat se vyplatilo.

Sehnala jsem ve výprodeji za dvě stovky, což už je i na mě – vyhlášeného lovce sleviček – slušný výkon:-).

Na slávu jako byla tato, jako ušité!

Je skvělý, jak tamtamy mezi náma holkama fungujou.

Jedna se nenápadně zeptá, co by se asi tak mohlo hodit, pak to pošle řetězem dál a vám se tak dostane všeho, čeho jste si přály:-).

Já si přála arašídový máslo a vanilkový extrakt, ale vysloužila jsem si daleko víc.

Pečící forma na donutky už je jen taková třešnička na dortu, na kterou se mi třesou kolena, až ji vyzkouším.

Ta kytka, co vidíte na obrázku, ta je od Zdeňka.

V sobotu s ní přicouval domů, abych jeho tajný záměr neprokoukla a mohl mi ráno jako první popřát, což je bez debat velice ušlechtilý záměr.

Ráno mi tak jako první popřál. Se slovy, že když v květinářství spatřil tuto květinu, věděl, že je to přesně ona – květina pro mě. Až do této části to vypadalo na slušný, romanticky laděný rozjezd.

Pak se ale nějak rozjel a chtěl celý ten příběh výběru kytky trochu povznést na okázalejší úroveň, až z něj nakonec vypadlo, že ho praštila do očí, protože je stejně tak placatá, jako já.

Rozhodně jeho doposud nejsilnější přací výkon.

Krom plochý kytky jsem dostala ještě alkoholickou sklenku na víno.

…to jsou mi vyhlídky, vám řeknu:-).

Ale pěkná je, né že ne!

Stejně tak dárková taška s mnou již dlouho vytouženým povlakem na polštář s dekorem smrčků.

Tímto asi tak končí mé snahy o naklizenou a katalogovou domácnost.

Řádí mi tu totiž škodná, která hraje vysokou hru.

Jednak už nechodí spát poo (hodně velká podpásovka) a jednak mi dává na frak.

Třeba tady – trocha pohledu do zákulisí, aneb jak vypadá tvrdej, mimoblogovej reál.

Situace během pečení zákusků na oslavu.

Obklopená škodíky, potím v pátek odpoledne dorty, aby stihly do soboty zatuhnout.

V kuchyni výbuch. Děti nedostatečně motivované ke spolupráci. Mimino někde vytratilo ponožku (zase). Šerif unáší poklady z kuchyně do domečku pod gauč. Cestou sype cukr na zem. Do debaty ohledně (ne)vhodnosti hracích předmětů se raději pouštět nebudeme:-).

Pohoda na entou. Reál jak vyšitej.

Ono totiž, jak se z Šerifky stal profi plazič, je všude.

Techniku plazení má zmáklou bravurně, takže se stihne přemístit z jedné strany baráku na druhou během chvilky.

Šmíruje všechny a všude. Nejvtipnější je, když z ničeho nic vykoukne zpoza dveří její zvědavá hlava.

Šerif to celé už pochopil a přestěhoval si svůj trůn na třetí schod, protože tam je zatím v bezpečí.

Nočník je totiž nejvíc žádaná trofej naší lovkyně.

Ten fakt chce!

I teď v zimě platí, že musím se zvěří ven. Denně. Počasí nepočasí.

Utahat. Utahat. Utahat.

Jinak je doma peklo.

Takhle jsme si to štrádovali v pátek s volebním lístkem do města vykonat slavnostní událost.

Padla taková mlha, že je to znamení.

Jen zatím nevím, jaký.

Se uvidí.

Jako my tady.

Zase příště.

Do té doby se mějte fajn.

Ála.)

picture