Vánoce 2020

Vánoce, které měnily priority.

Poprvé jsme neměli na štědrovečerní večeři ubrus sladěný s ubrousky.

Poprvé jsme rozbalovali v teplákách. Taky nemáme nastajlovanou fotku u stromečku (což mně ale, coby rodinného kronikáře, docela mrzí – tam už jsem anarchii nechala zajít příliš daleko. 🙂

A já jsem poprvé byla vnitřně nejvíc spoko z toho, že se nám podařilo vidět naše nejbližší, byť řada ze setkání proběhla nestandartním způsobem.

Na svátky se nám taky podařilo domů dostat babičku z LDN, kterou jsme neviděli kvůli opatřením přes tři měsíce.

Bylo to pro nás všechny náročný a těžký v mnoha směrech, ale správný. Štědrovečerní procházku do lesa ke krmelci jsme podnikli i letos – je to již naše vánoční neměnná. Letos navíc ve vysluněné verzi! V anketě „co ti udělalo největší radost pod stromečkem“ by byly odpovědi následující:

Za tým princezen:Za pánský klub:A konečně moje knižní království:  Listuju si pro plezír svou rozrůstající se sbírkou ilustrovaných muzeí, kterou mi Ježíšek doplnil o Botanicum a neméně krásný Fungarium.   Nápaditě udeřil hlavičku hřebíčku, ne počkat, jinak.

Nápaditě udeřil hřebíček na hlavičku výletní knihou a tričkem s profilem – vy víte čeho:-).   A na přilepšenou se trefil tímto velmi chutným výběrem, který už ze 4/5 neexistuje. Na svátky krom vánočky nechyběl ani mandlový dort, který se u nás těší veliké oblibě. Pojímám ho za slavnostnější kousek, a tak ho peču spíš jen příležitostně a možná že právě proto si ho vždycky tak řádně vychutnáme.  Poslední výšlap na Jedlovku roku 2020 se fotogenicky zdařil.

Příjemně jsem si zrekapitulovala události uplynulého roku, který byl v mnoha směrech hodně těžkým.

Panečku, fakt že jo.

Stále se učim lépe zpracovávat změny kolem, rychleji a ochotněji se na ně adaptovat, protože v krvi nás, zemitých kozorohů, tento um rozhodně nekoluje. 🙂 Já bych se dokonce nebála některé sektory života roku 2020 přirovnat k jízdě tohoto řidiče, který se omylem proslavil v celém výběžku. 🙂To bych ale byla hodně zaujatá, protože i přes nepřízeň oněch sektorů jsme zažili a viděli a povedlo se nám spoustu pěknýho. Stále platí, platilo a platit bude, že investice do vlastního fyzického (psychického taky) zdraví je jeden za zásadních pilířů. Všeho.

Na rovinku přiznávám, že kdybych musela trávit opakovaně karantény v panelákovém 2+1 (bez možnosti si jen tak vyjít do lesa), prokládala to domácí on-line výukou dětí u monitorů a měla doma chlapa víc, jak je třeba/nebo neměla vůbec, tak bych buď propadla alkoholismu, nebo by mi hráblo.

Běhání a procházky venku jsou pro mě nepostradatelnou duševní a fyzickou hygienou, která mi dobíjí baterky. Děti už naštěstí dorostly do věku, kdy je můžu s sebou tahat na rovinku, kde já běhám úseky a oni zatím nějak dočasně a svévolně existují v lese. 🙂

Sílu a vliv kvalitního jídelníčku je třeba nepodceňovat a nepřeceňovat zároveň. 🙂Během zimy dávám dětem denně porci ovoce navíc a přilepšuju jim cucacím déčkem, nějakým obyčejným multivitaminem a rybím tukem. Sebe momentálně dopuju už druhým měsícem kloubní výživou v prášku a musím říct, že levé koleno vrže znatelně míň. Tak snad! Tak.

Zde se mé dnešní obsáhlé vyprávění blíží zhruba k půlce, ale stále ještě držíme dějovou linku v roce 2020, protože je mou specialitkou sklízet Vánoce ještě toho roku a vstupovat do nadcházejícího pěkně s čistým štítem.

Nesmírně se mi sundáním všech deko a uklizením dárků uleví.  Prostor pak zaplním něčím svěžím a něčím, čeho je míň. Na Silvestra jsme dostali nabídku, která se neodmítá – děti šly pařit přes noc k dědovi a udělaly dobře, protože vám již nyní mohu retrospektivně prozradit, že mě normálně přepařily.My jsme si tak užili společný čas ve dvou – třeba rande silvestrovské rande na Popově skále.   Další krásný nový místo, který jsme za letošek navštívili.  A protože už máme takovou tradici, kdy každé vánoční prázdniny doma něco přestavíme, postavíme nebo přesuneme, nedalo nám to ani letos.

V ložnici vznikla improvizovaná knihovnička, neb se mi na nočním stolku začaly tyčit dva nestabilní, vysoké komíny všech různých knih a periodik.  Vzala jsem to rovnou i s úklidem ložnicového lejdy stolku……a když už jsem se rozjela, vytřídila jsem šatnu vedle, kde jsem nemilosrdně vyřadila pytel a půl oblečení.

Já vám povím, toto byla pro mě párty roku!První leden ráno. Zde se dějová linka tohoto příspěvku a blogu celkově přehupuje do roku 2021.  Uctila jsem jej výtečnou svíčkovou s domácím knedlíkem. Tak doufám, že sem si u něj trochu šplhla. 🙂A diář taky mám!Takže teoreticky jsem ready.

Jsem zvědavá, co všechno mě v tom letošním diáři čeká.

A nemine. 🙂

Díky za pozornost a přeju vám pěkný dny…

Ála.)