Dnešní příspěvek bude tvořen několika úseky, na jejichž sepsání mám interval zhruba 8 – 12 minut. Tedy čas, kdy Jemnostpán zabere a mně začíná vzácný čas anarchie. Nesmím moc přemýšlet nad obsahem – to je nyní přespříliš velký luxus, protože jakmile se probudí, vykulí oči tak, jako by si zpíval písničku od Holki „Já dnes nepůjdu spát, nálada stoupá…“ a legrace končí. Jde se znovu uspávat, odpoledne mu to nejde. Nic mi nedaruje, pacholek. Ale já se nevzdávám. Šššššššššš… První interval mi právě končí a začíná asistované uspávání.








