Bod nula

Jsem citlivá na změny počasí a střídání ročních období.

Načuchávám si blížící jaro, který raší ještě hodně, hodně hluboko, ale já už vim, že to tam probíhá. Ledy pomalu tají a ačkoliv má zima stále ještě navrch, pučící kočičky a intenzivní ptačí zpěv mi dávají zapravdu.

Tyhle – nazvěme je trochu ezotericky – transformace energií jsou pro mě vždycky velkou výzvou.

Většinou je totiž někdo z nás omarodí a letos nejinak.

Jarní prázdniny děti celé omarodily nakonec s antibiotiky – a ještě nemáme komplet dobráno. V uplynulých 10 dnech se nám tu tak vystřídala velmi pestrá škála emocí – moje pozkouškové blues, které se těšilo na klid, odpočinek, současně ale toužilo po akci a změně prostředí, které se zase vylučovaly se znuděním nemocných dětí, neustále lačnícími po svačinkách a mojí pozornosti a kliďánko želvička bych mohla v našem pestrém a nesourodém emocionálním koktejlu pokračovat. 🙂  Řekněme to takhle.

I v bodě nula je třeba držet se základů.

Nikdy nezklame bábovka.

Po 2hodinové procházce na ceně obzvlášť nabývající. Celkem spolehlivě se dá opřít ale i o zásoby sušeného manga a oříšků… …a velmi spolehlivě taky vždycky funguje i nákup nového povlečení. 🙂 Či čepičky na jarní výběhy, na které se mi už střesou kolena!Velmi terapeutické se ukázalo být i uspořádání lego výstavky našeho legomana – nechť se práší!:-) Malou odbočkou ze stereotypu dní byl výlet na Říp.  Kde jsem vlastně byla úplně poprvý v životě. Tak. Pozkouškovým blues a únoru vstříc.

Buďte zdraví a přeju vám hezký dny. 🙂

A.-)