Chystání se!

Ahoj, pěkně vás tu vítám!

Pomaloučku, polehoučku škrtám z vánočního seznamu úkoly.

Včera jsem objednala poslední dárky pro děti, dokoupila balící papíry a o víkendu se chystám vše dobalit.

Začínám se dostávat do tempa, a to i díky sněhové nadílce, které jsme se v týdnu dočkali.

Poštěstilo se mi podniknout výběh ještě za světla, což je nyní spíše raritou.

Běhala jsem po lese dobrou hodinku a takhle milej a pro hlavu očistnej běh už jsem dlouho nezažila.

Brodila jsem se lesními cestičkami úplně sama a užívala si zvuku křupajícího sněhu.

Pohádka.

V týdnu, jako bychom příchod sněhové nadílky tušili, jsme se se rozhodli zaopatřit zbylé chvojí a také vánoční stromek.

Z chvojí jsem spíchla takovou rychlo vánoční misku, do které jsem zapíchla ještě pár bílých umělých ruží spolu se světelným drátkem, aby to bylo trošku slavnosnější hogofogo.

Se stromkem to bylo trošku složitější.

Vybírali jsme a vybírali, až jsme se nakonec usnesli, že špičky všech možných smrčkových kandidátů by byly po seříznutí až příliš velký holobyt. A to se s Vánoci moc neslučuje.

Takže to máme letos trochu hippie.

Stejně jako Šerifky počlofíkový rozcuch!

Celý náš vánoční strom se tedy letos odehrává v koši, který jsem v té největší fujavici plnila venku v pantoflích pískem z pískoviště, abych si pak při předklonovém přenosu vzniklého třicetikilového monstra mohla pěkně za srdce zanadávat.

Šerifa jsem pak vyslala na samostatnou misi, kdy dostal za úkol naplnit nádobu menší, aby bylo i na již zmíněnou vánoční mísu na stůl.

Šmírovala jsem ho nestydatě zpoza žaluziemi, protože matka.

Znáte to.

Zároveň ale bylo třeba, aby si ničeho nevšiml a měl pocit zasloužené důlěžitosti a samostatnosti.

Společně jsme pak to naše chroští v mechu a písku dozdobili světýlky a ozdobičkami.

Děti jsou s výsledkem nadmíru spokojené a denně jej obchází, hladové po přísně střežených ozdobách.

Ve střehu jsem byla i při mazání lineckého, kterému přišel na chuť Šerif a loupil jej tak intenzivě zpodstolu, až mě drknul do ruky, ta drkla do nože v džemu zapíchlém a ten pak vystřelil slušnou dávku džemu na strop.

Další stopa dětského žití v domě spáchána.

Ale jinak koledy, čajík ve vánočním hrnku, hodně autistické práce na cukroví…

…další dávka lineckého, zásoby doplněny taktéž v oddělení vosích hnízd a nově již přikusujeme k čaji i vánočku.

Tu předcházel biskupský chlebíček, který považuju za záležitost taktéž sváteční a pekla jsem jej vůbec poprvé.

Trošku mi sice z množství cukru a tuku tikalo v oku, ale budiž.

V jazykovce, kde od září zase působím v pozici týčr, jsme se loučili v netradičním prostředí mé milované Nobilis.

Míchali jsme si vonné olejíčky, nakupovali v krámku a pro sebe měli i celou kavárnu s připraveným občerstvením.

Moc příjemná akce!

Já jsem si, krom vlastnoručně namíchaného olejíčku, odnesla i zimní aroma olej do lampy a Sonnetor čaj.

Toho si musím dneska poloknout trochu víc, protože – vánoční besídka ve školce, nervozita spojená s řízením na ledu a sněhu a k tomu všemu ještě výbuch v pokojíčku, kde jsem se rozhodla roztřídit hračky a udělat prostor na nové, vánoční přírůstky.

Jo, Vánoce jsou už vážně ve vzduchu!

Užívejme si to:-)

Ála.)