Dnes ráno

Vstávat s východem slunce je luxus.

První minuty buzení jsou krutý, né že ne.

Ale jakmile se člověk smíří s nešizenýma kruhama pod očima, jakožto stálým trendy doplňkem, má vyhráno.

Rána jsou totiž boží!

…jakmile vstaneme, rychle se nasnídáme.

Dneska jsem rozšťouchala Šerifovi jahody s mlíkem.

A prej dobrý!

Já si v rychlosti namazala housky rybí pomazánkou…

A taky dobrý!

Se solidním základem vyrážíme na ranní špacír.

Je 6:03, když se familiérně zdravím s panem důchodcem, který čeká na svoz.

Zřejmě melouchy.

S důchodci v okolí jsem díky ranní čilosti navázala více jak solidní přátelské vztahy.

Šerif mezitím musí pozdravit větrák.

Nahlas.

Aby všichni kolem věděli, že mají po spánku.

6:15 a Šerif se skutálel do příkopu.

Nešlo tomu zabránit. Ne pod vlivem mé ranní zabržděnosti.

Fotku z příkopu bohužel nemám.

Určitě by to byla větší senzace než „Bába pod kořenem“ na Nově.

Odchod do lesa se díky koupeli a převlíkání malinko zdržel.

I tak je krásných 6:40 a my už jsme na stopě.

Zdravíme koníčky, oni nás ne.

Sbíráme šišky…

Inhalujeme krásně čerstvej, ještě svěží, lesní vzduch.

Šerifovi se v lese líbí.

A to dělá šťastnou i mě. Vnitřně jsem na to tak trochu pyšná.

Vím, že televizím, mobilům a všem hrr vymoženostem se nevyhneme, ale vztak k přírodě chci, aby měl.

Rady a moudra ohledně výchovy nedávám, páč žádný nemám. Všichni děláme po svém a jak svedeme.

Stopro ale vím, že děti ven patří.

Zjistí třeba, že i z hodinové procházky lesem mohou slušně profitovat.

A to už je teda něco!

…i já si dneska přišla na svý!

Ten je, co?!

Je 9:00. Šerif je vyčerpán a já mám (doufám) tak dvě hodiny volna.

Zacvičím si, udělám nějakou práci na PC a začnu vařit oběd – květákový mozeček.

….

Toliko z našeho rána.

Najde se tu někdo, kdo si taky rád přivstane? Třeba i dobrovolně?

Pokud jo, jak trávíte onen čas navíc vy?

Mějte se hezky, užívejte tropické dny!

A.-)