Jižní Čechy

Přeju vám pěknou neděli:-),

po dopoledních vedrech se nám venku právě strhla pořádná průtrž s bouřkou.

Se těším, až bude po a budu se moc navečer proběhnout lesem – načuchat si pobouřkové čerstvo.

Mezitím ale využiju skulinku k dalšímu blogovému zářezu, totiž reportu z naší cesty do jižních Čech, kam jsme na skok v týdnu zavítali.

Spojili jsme pracovní s užitečným a navštívili naše známé poblíž Strakonic.

Tyhle rychlo poznávačky po Čechách mě ohromně baví – moc toho na jednu, dvě noci s sebou netaháme, auto se stává naším dočasným příbytkem a můžem si, kam chcem si.

Protože cestu plánuju většinou já, a to tak, abychom toho viděli a stihli co nejvíc, vracíme se vždy domů na dřeň.

Zato ale tak nějak zvláštně čerství, s chutí do nového, přitom vděční za doma a rozhodně pak bohatší o nové zážitky.

Teď už ale svítání u Žitavy v pět hodin ráno…

…abychom si mohli v deset dopoledne začít odškrtávat první cíle.

Zatímco se nám táta věnoval věcem pracovním, šourali jsme Strakonicemi.

Prohlédli si zdejší hrad……takovou tou titěrnou chodbičkou, kde i já se chvílemi bála šprajcnutí, jsme vystoupali na věž, odkud Otava a strakonické centrum za výborně…

…pak už menší odpočinková zastávka v přilehlém parku…

…abychom stačili nabrat síly na jednu točenou vanilkovou a jednu točenou čokoládovou v centru města… …a zbytek času pak prošplouchat u jezu s těžce arogantní labutí.

Být „on the road“ také znamená umět řešit i častokrát zdánlivě neřešitelné (každopádně pak nepohodlné) situace v neznámém terénu. 🙂

Zastávkou v Kašperkách jsme tak jakoby lehce naťukli Šumavu.

Ale opravdu jen lehce, a sice návštěvou hradu Kašperk, který jsem chtěla už dlouho vidět.

Na můj vkus a čtvrteční odpoledne až moc turistů, proto třeba i tip pro vás, tedy pokud vám k uspokojení stačí pouze výhled na hrad jako takový. Odbočte u rozcestí pod hradem na Pustý hrad a za necelý půl kilometr cesty se vám naskytne pohled na proporčně dokonalý Kašperk.

Povězme si na rovinu, že když jde o rozkvetlou louku či pole, jsem umělec.

V příkopech bych kliďánko trávila i hodiny a nechala tam padnout nejednou paměťovou kartu.

Příkopové umění tentokrát tedy takto:

 …korunované učebnicovým kozákem cestou ke keltské mohyle, kterou jsem vyšťourala na googlu a o které neměli ponětí ani naši milí hostitelé… …kteří nám dali zakusit atmosféru jihočeských statků s pravou vesnickou pohostinností.

Cestou domů jsme udělali krátkou zastávku ve vyhlášeném volyňském zahradnictví, kde jsem vybrala materiál na letní truhlíkový refreš, který už jest dokonán – blogově jej zaktualizuji ale až v příspěvku dalším. 🙂

A minout Vraňany v jahodové sezóně bez aktivního podílení se na jejich odběru – to by byl hřích.

Část padne na džem a tou zbylou se chystáme neuvážlivě přejíst. 🙂

A tím bychom to měli.

Poslední dva školkové dny před námi a můžeme se vrhnout do víru prázdnin.

No, mám z toho po dvou měsících neplánovaných korona prázdnin trochu respekt. 🙂

Ale to dáme!

Mějte se fajn a brzy na viděnou!

Ála.)