Kafe bez cukru

Děti dostaly ve škole týden volna.

Odjeli jsme na menší dovolenou na Boží Dar, která se nám – ač jsme se nacházeli na té dobré straně inverze – moc nepovedla.

Únava, nesourodé náladičky, začínající kašel, hlava na hlavě…no, shrnu to. Listí opadalo a na nás už asi fakticky přišel pravej podzim a s ním i potřeba se zazimovat doma na peci. 🙂

Tím, jak jsem se první dny volna utápěla ve vlastní mrzutosti, jsem začala pít kafe bez cukru.

Nový život, říkám si a usrkávám další hořký lok. Připadám si dospěle.

V kufru u auta se mi protrhlo víčko od smetany. Nejen, že sem neměla z čeho uvařit koprovku, ale smrdí mi auto.

Hodně.

Svou mrzutost, kterou bych nejraději svedla na: podzim, méně sluníčka, deficit vitaminu D, začínající symptomy protivný učitelky, stereotyp dní, život a tak dál, mohu deklarovat fotem níže. Šimonova grafická instruktáž pro ségru, se kterou jsem se měla snahu během volna připravit na čtvrtletní písemky.

Jednou desítka, dvakrát čtyřka. Už pátý den se držím na levelu nula.

Piju hořký kafe, vařim, sem tam něco poklidim.

Přečetla jsem dvě hodně romantický knížky, poslouchám podcasty o výživě a podnikám aktivní kroky pro to, aby mi přestalo smrdět auto, který ale smrdět nepřestává.

Tak na obyčejný dny, pohodu a zdraví!

Mějte se pěkně a do příště zas ahoj:-).

A.)