Když uklízím

Pěkný druhý květen, přeju:-),

Šerif si uhnal nějakou lehčí virózku, a tak jsme situaci museli přizpůsobit plány.

Místo výletování se držíme v blízkosti domova a tak nějak doděláváme resty v domácnosti, co se nám tu nahromadily…

Jak je totiž hezky, domácnost není v takové formě, jak bych si přála.

Spíš si sem jen nosíme špínu z nohou, pyly z venčí a na nějaký to aranžmá, který mi dělá blaho na duši, nezbyde sil.

Jak už ale začnu našlapávat bosou nohou na Šerifkou poházené brambory na zemi – tam někde se nachází moje hranice tolerance – tak to už nevydržím a jdu do sebe.

To pak vyčesu svůj vlas velice vysoko, svážu jej do skromného drdolku a jdu do akce.

S dětma u nohou mi sice všechno trvá dvakrát tolik, protože prostě děti.

Ale aspoň to mám veselý.

Ikdyž vlastně nevim, co je na utírání prachu veselýho.

Ještě vyvětrat peřiny, převlíknout povlečení a ovonět ložnici šeříkem…

…než přijde čas se posilnit.

Když už jsem byla v náladě, vypíglovala jsem i vitrínu.

Dopřála jsem ji svěží letní look.

A nemůžu se na tu krásu vynadívat.

Trochu za tu svou úchylku na hezké nádobí sklízím v okolí (přátelský) posměch.

Já si ale myslim, že jsem strašně šťastnej člověk, když mi k dobrý náladě stačí barevně sladěný kus nádobí.

Mám to strategicky rozehraný:-).

Sledujte tu paletu barev.

A rozmanitost vzorů.

Ach!

Večer se udělal krásnej jarní podvěčer, tak jsem vzala děti ven.

Cestou jsem si natrhala kytiček do vázy…

…a brala jsem tentokrát úplně všechno.

A taky odevšad – z příkopů, luk, podél plotů – zkrátka důsledný paběrek :-).

Sama jsem pak byla překvapená, jak barevně bohatý svazek se dá venku za nulový náklad pořídit.

A ještě se u toho člověk pěkně provětrá.

V závěru tažení jsem ještě stihla šoupnout do trouby citrónový cheesecake se zakysanou smetanou.

A to byla má pomyslná smeč.

Příběh mého uklízení má, bohužel, po většinou smutný konec.

Jen co se vzbudí drobotina a proběhne první krmení, situace na bojišti vypadá opět jako před mým ražením.

Nasnadě je tedy otázka, zde-li není lepší poklidně soužívat s brambrami na ploskách.

A za mě odpověď zní:

Není.

Odzkoušeno životem.

Doporučeno mnou.

S kytičkem na stole a šisakem v břiše chutná život líp.

Amen!

A.)