Směr -> Karlovarsko

Minulý týden v pátek……jsme se probudili do krásného dne. Do rána, které si žádalo pravidelnou porcičku hlíny… …než jsme se vypravili na plánovaný výlet za ségrou a neteří do odlehlých končin Karlovarského kraje.   Naplánovaly jsme si tu společně zažít babí léto – říjnově vymalované – a ačkoliv nás popříjezdová inverze nechala do oběda trochu vycukat, nakonec jsme se přeci jen dočkali. 🙂 V mezičase čekání uvítací polévka z čočky, kokosového mléka, zeleniny a oříškovým topingem.

Byla vynikající, musím zkusit. 🙂Lelky.

Lelky u psího pelechu. Kaštany tájm.

Dvakrát urostlý jírovec před činžákem nenechal ani jedno z dětí klidné a v neděli to suma sumárum dělalo dvacet kilo váhy v kufru navíc. 🙂 Jedno si ale přiznejme.

Byly fakticky obří!A teď už krásná Valeč. Procházka zámeckým parkem, kde nevím, co poutalo pozornost víc – jestli původní, na rekonstrukci čekající skleník, kde se dříve pěstovaly citrusy? Nebo sochy Matyáše Brauna zachycující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie?A nebo rozmanitá botanická přehlídka?Či hipsterská kavárna Prádelna v místě skutečné bývalé prádelny?  Odlehlý letohrádek? A nebo iluzivní brány?

Za mě jeden poklad za druhým.

Korunováno naprostým liduprázdnem.  Valečské serpentiny a nekonečno ovocných sadů. Lemované rodícími ořechy, které nejde nechat ležet. Křížová cesta.A podvečerní sběr, vlastně i svačina – tentokrát jablek.  Procházkové skóre. A dobrou!  Zítra je totiž taky den a na pořadu dne: Krásno se svou krásnou rozhlednou.  Která má schody netradičně vně! Svačinářka. 🙂 A čůrpauza s nečekaným objevem.

K tomu deset minut jízdy autem a ocitli jsme se rázem v krajině zas o kousek jiné.

V krajině Tří křížků.   Hodně zajímavé místo.  Obědová pauza u minerálního pramene, který „mami, to smrdí po prdech“. 🙂 A pak už vysluněný odpolední výstup na Hartenštejn.

Zastávku, kterou jsme původně neplánovaly, ale padla nám cestou do oka a nakonec to byla romantika veliká. Opravdu veliká.

Zřícenina a my.A zase sami. 🙂 Nedělní ráno patřilo Krásnému Dvoru.   Rozlehlému zámeckému parku. S dominujícím templem.  A nepřehlédnutelných obeliskem. Ke kterému vede míli dlouhá alej.  Úplně poslední zastávkou našeho výletu byl mini výstup na mini horu Rubín s mini rozhlednou, možná spíš hradištěm.  Ty barvy?Nemám slov. 🙂 Ještě pohoupat.  A tady už to, prosím, je. Významné archeologické naleziště. Které má velmi zvláštní atmosféru.  Přívětivou. Liduprázdnou. Divokou a krásnou.

…

Vám mávám a přeju odpočinkově z gauče pěknou sobotu. 🙂

A vlastně i neděli – klidníme tempo dní, nabíráme síly do dalšího týdne a doháníme resty.

Mějte se pěkně a těším se zase brzy tu na značkách!

A.)