Minulý týden v pátek……jsme se probudili do krásného dne.
Do rána, které si žádalo pravidelnou porcičku hlíny…
…než jsme se vypravili na plánovaný výlet za ségrou a neteří do odlehlých končin Karlovarského kraje.
Naplánovaly jsme si tu společně zažít babí léto – říjnově vymalované – a ačkoliv nás popříjezdová inverze nechala do oběda trochu vycukat, nakonec jsme se přeci jen dočkali. 🙂
V mezičase čekání uvítací polévka z čočky, kokosového mléka, zeleniny a oříškovým topingem.
Byla vynikající, musím zkusit. 🙂Lelky.
Lelky u psího pelechu. Kaštany tájm.
Dvakrát urostlý jírovec před činžákem nenechal ani jedno z dětí klidné a v neděli to suma sumárum dělalo dvacet kilo váhy v kufru navíc. 🙂 Jedno si ale přiznejme.
Byly fakticky obří!A teď už krásná Valeč.
Procházka zámeckým parkem, kde nevím, co poutalo pozornost víc – jestli původní, na rekonstrukci čekající skleník, kde se dříve pěstovaly citrusy?
Nebo sochy Matyáše Brauna zachycující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie?
A nebo rozmanitá botanická přehlídka?
Či hipsterská kavárna Prádelna v místě skutečné bývalé prádelny?
Odlehlý letohrádek?
A nebo iluzivní brány?
Za mě jeden poklad za druhým.
Korunováno naprostým liduprázdnem. Valečské serpentiny a nekonečno ovocných sadů.
Lemované rodícími ořechy, které nejde nechat ležet.
Křížová cesta.
A podvečerní sběr, vlastně i svačina – tentokrát jablek.
Procházkové skóre.
A dobrou!
Zítra je totiž taky den a na pořadu dne:
Krásno se svou krásnou rozhlednou.
Která má schody netradičně vně!
Svačinářka. 🙂
A čůrpauza s nečekaným objevem.
K tomu deset minut jízdy autem a ocitli jsme se rázem v krajině zas o kousek jiné.
V krajině Tří křížků.
Hodně zajímavé místo.
Obědová pauza u minerálního pramene, který „mami, to smrdí po prdech“. 🙂
A pak už vysluněný odpolední výstup na Hartenštejn.
Zastávku, kterou jsme původně neplánovaly, ale padla nám cestou do oka a nakonec to byla romantika veliká.
Opravdu veliká.
Zřícenina a my.A zase sami. 🙂
Nedělní ráno patřilo Krásnému Dvoru.
Rozlehlému zámeckému parku.
S dominujícím templem.
A nepřehlédnutelných obeliskem.
Ke kterému vede míli dlouhá alej.
Úplně poslední zastávkou našeho výletu byl mini výstup na mini horu Rubín s mini rozhlednou, možná spíš hradištěm.
Ty barvy?
Nemám slov. 🙂
Ještě pohoupat.
A tady už to, prosím, je.
Významné archeologické naleziště.
Které má velmi zvláštní atmosféru.
Přívětivou.
Liduprázdnou.
Divokou a krásnou.
…
Vám mávám a přeju odpočinkově z gauče pěknou sobotu. 🙂
A vlastně i neděli – klidníme tempo dní, nabíráme síly do dalšího týdne a doháníme resty.
Mějte se pěkně a těším se zase brzy tu na značkách!
A.)
Napsat komentář