Květen obrazem

Zdravím vás při neděli. 🙂

A zdravím vás dnes převážně obrazem, protože mi přijde, že má slovní zásoba přídavných jmen je v tomto případě nedostačující a degradovat estetiku, kterou tento měsíc nabízí, by bylo na pováženou.

Někdy prostě ani sebevýstižnější přívlastek nestačí.

Takže.

Květen kolem mě.

Tři.

Dva.

Jedna.

Teď!

Mamce jsem k narozeninám připravila cheesecake s bílou čokoládou a borůvkami – taková, řekla bych, už asi naše stálice.  Má sbírka Mynte keramiky se rozrostla o dva nové přírůstky.

Aneb první postkoronavirová materiální radost. 🙂

 Jarní venkovní truhlíky se dočkaly menšího refreše a asi ještě nekončím. 🙂

Květen venku je opravdu skvost.

Výkvět roku.

A hlavně – je to čas lučního kvítí!

Další kolo injekcí za mnou, snad už se chýlí mé žilní dobrodružství ke zdárnému konci.

Čokoládové dezerty vlastně skoro vůbec nepeču.

Už po několikátý na mě ale vyskočil recept na tento nugátový od Emanuela Ridiho, a já si řekla, že jo.

Že do něj jdu.

A dopadl na výbornou. Dneska jsme jej měli ke kávě a vychlazený a uleželý z lednice neměl chybu.

Včera jsem vytáhla (skoro doslova) děti ven na sběr bezu.

Abychom neproseděli celý den doma, měla jsem v rukávu tuto ušlechtilou aktivitu s přesahem – totiž následnou výrobou bezového sirupu.

Nebyli jsme toho dne ale stejného rozpoložení, takže dvě nafouklý bubliny s nasupenou matkou v zádech. 🙂

 …a to jsem ještě zapomněla říct, že jsme v prvním kole nasbírali místo bezu jeřabiny. 🙂 Druhý kolo ale už o poznání správněji!

Sirup nikdy nevařím, abych tím nezničila to dobré.

Květy tak pouze zalévám převařenou vystydlou vodou, nechám s citronem máčet do druhého dne. Tenhle krok je ohromně fotogenickej. 🙂

Pak už jen přes látkovou plenu scedím a rozmíchám za studena s cukrem a šťávou z citronu.

Úplně nejradši ji pak máme s vychlazenou perlivou vodou a citrónem.

Zahrada se nám kousek po kousku proměňuje.

Přední část pozemku je již srovnaná a teď čekáme, co čerstvě zasetý pažit na to. Vyhlížíme jej nedočkavě, stejně jako déšť, z kterého jsme se v posledních dvou dnech upřímně těšili.

Záhony si žijí napůl divoce, napůl spořádaně. Jahody letos kvetou jako blázen. Snad je to dobrý znamení:-).

V týdnu jsem místo pažitky koupila předpěstované pórky. Trochu trapas.

Zdálo se mi to hned nějaký podezřelý. Vtěsnala sem je k hrášku, snad ho tím nějak nenaštvu.

Denně si užívám čerstvý mátový čaj, který mi vlastně úplně nejvíc chutná za studena.

Nastal čas doplnit kosmetické zásoby mých věrných stálic od For Life a Madaga.

Jsem této české značce věrná už nějaký rok a víc nepotřebuju a nehledám. 🙂

Tak.

Tím jsem se pro dnešek vydala.

Vám přeju pěkné dny!:-)

Brzy na viděnou!

Ála.)