Maxičky na MAX

Akce Maxičky 2022.

Osm dětí (ve věkovém rozpětí 8 měsíců až 8 let) a k nim šest matek (věkové rozpětí – mlžíme:-)).

Usmyslely jsme se, že započneme tradici letních chalup napříč republikou a otestujeme a pravidelně zde předvedeme svoje mateřská know-how v kolektivu.

A tak jsme pro letošek skončili v Maxičkách u Děčína v lukrativní sportovní chatě s vlastní tělocvičnou a samovypínacím světlem v koupelně, které vás/nás nejednou nechá v noci ve sprše ve štychu.

Bonusem největším pak již zmíněná tělocvična, kde jsme jedli, pili, hodovali – to vše romanticky se zátiším basketbalového koše nad hlavou.

A ačkoliv samotný areál byl pro děti náplní dostačující, pár výletů do okolí jsme přeci jen podnikli.   První se nám povedl v plné polní – ono sladit režim tří mimin, jednoho šotka-polomimina a čtyř školko-školo povinných dětí není vůbec žádná amatéřina, vlastně spíš úplně naopak.   Profesionalita z nás vyzařovala.

Nejvíce pak v gastro úsecích, které jsme zútulnili k potřebám svým. 🙂  V kuchyni jsme sladily síly a každé, v tu chvíli dostupné ruce, které zrovna neuspávaly, netišily, nehubovaly, nedělaly, že někde dohlíží, přikládaly automaticky ruku k dílu.

(Tady jsem se asi trochu v souvětíčku a rukách ztratila, snad si rozumíme:-)).  A ano, kávovárek cestoval se mnou. 🙂Závodní stravování Pod basketbalovým košem. A asi první a poslední pokus o pár minut klidu na bojišti.  Na procházce za chatou, kde se to jen hemžilo ostružinami a vrtulníky, které létaly tam a zpět s vodními vaky hasit stále ještě probíhající požár v nedalekém parku. Večerní grilování…

…s ještě víc večerní velmi volnou zábavou do odpadnutí. 🙂Náš další výlet. Tentokrát s cílem Růžová vyhlídka a Slunečná brána. Venku už se to pomalu chystá. Jeřabiny, kam se podíváš.   Moc pěkná Růžová vyhlídka s výhledem na Labe a Děčín.  Cestou zpátky jsme z červené sešli na zelenou, abychom cestou protnuli ještě i geologicky zajímavou Slunečnou bránu. A trochu nás to zaskočilo.

Realita stavu lesů. Sucha. Naštěstí vážnost tohoto tématu na děti až tak nedopadla… …a kouřová clona se stala nečekaným hitem výletu.  Načež matky schopné zkušeně zareagovat, vyvezly děti před obědem vykoupat do malebného Vlčího jezírka.   Poslední večer patřil jediné Lvici s ascendentem ve Vahách v partě, které jsme bouchli na zdraví a štěstí. I když – štěstí už tak trochu všechny máme.

Že je nám spolu tak přirozeně fajn.

Holky, díky!

Snad jste vypraly z ponožek špínu a na příští rok, ať máte řádně naškrobeno!

…

A vám všem nezúčastněným – vřelé ahoj a budu se těšit u dalšího blogového zářezu. 🙂

Mějte pěkný dny!

A.)