Moje italské prázdniny

Srdečně vás tu zdravím,

věřte nebo ne, přes všechna naše domácí marodící dramata, jsem si odcestovala.

Po čtyřech letech jsem tak, krom pobytu v porodnici, byla poprvé bez dětí.

Na noc, dokonce hned tři!

Jen tak.

S jedním kartáčkem. Bez flaštiček a čajíčků. Bez rozdrobených piškotků v kabelce.

Přibalila jsem místo nich rtěnku a nehty natřela stejně tak na rudo.

Přesně to si totiž dámská jízda s třemi bezdětnými kamarádkami žádá.

Jo a ještě Prosecco!

Na to bych málem zapomněla.

Dva ločky na fotku jako symbolická tečka za mou kojící kariérou:-).

Slabou hodinku jsme se nízkonákladově letecky přemísťovaly do italského Bergama, strategického bodu, odkud lze vlakem dojet do nedalekého Milána, Verony, či k Lago di Garda.

Ubytování jsme měly zajištěné přes ebooking.

Hezký, útulný apartmánek s ledovou podlahou, sdílenými francouzskými peřinami a téměř nulovou vycpávkou pod hlavou.

První den jsme za jasné oblohy trávily v okolí jezera Lago di Garda.

Kombinace hor a průzračné vody je nebezpečně návyková.

Díky mimosezónnímu načasování jsme si tu krásu navíc užívaly bez davu turistů, zato za cvrkotu ptáků a pohledu na rašící narcisy.

Na místním trhu jsme si očuchaly a osahaly čerstvé ovoce…

…které jsme si pak až trochu kýčovitě posnídaly na jedné z laviček.

Až mi z toho byla trochu hanba.

Jahody ovšem neměly jedinou chybu!

Stejně tak mandarinky a pomeranče.

Z úst pána, který nám je prodával, jsem zaslechla „šešento šento“ a od té doby si jej aplikovala na jakýkoliv italský výraz.

Šešento šento se tak stalo naši oficiální italštinou a bavilo nás po zbylé tři dny.

My obecně rády hodně žertujeme.

A diskutejme.

Někdy na úrovni, někdy hluboce pod.

Jak jsem doma všem říkala, že jedu za odpočinkem, tak nám to denně dělalo přes dvacet kilometrů a jedny prošoupané podrážky.

A taky hodně rády jíme.

S bezlepkářkou v týmu je to v Itálii trochu napínavější, lepek kam se podíváš.

Některé části jezera lemují promenády…

…vedoucí k malebným italským městečkům s typicky úzkými uličkami a vůbec skvostnou architektůrou…

…a samozřejmě, nešizené želáto na každém rohu!

Pomeranče v únoru?

Na vlastní oči jsem to viděla!

Podvečerní momentka při čekání na autobus.

Únava, spokojenost a jeden nastydlej močák jako bonus.

S holkama není možné vyjet na výlet bez karet.

Tyhle zkušené karbanice matoucí vzhledem jen tak neporazíte.

Vyloží si kdekoliv – na koleni, batůžku, špinavém vlakovém stolečku a jen tak, bez sebemenšího emocionálního náznaku či projevu lítosti, zavřou z ruky.

Jestli jste, stejně jako já, někdy projevili nelibost k českým vlakům, tak to jste ještě neviděli ty italské.

Naše kupečkové rychlíky by zde vydaly za first class.

Druhý den jsme věnovaly prohlídce Bergama a opět bylo o co stát.

Jízda lanovkou do historické horní části města, kde se nachází jeden kulturní klenot vedle druhého…

…které jsme, ehm, s děvčaty pravidelně prokládaly konzumem.

Obstaraly si kousky, které tady asi neunosíme, ale síla italské módy je všudepřítomná a nelze ji ignorovat jen tak.

Bacha jen, ať z nedostatku místa nemusíte pak z igelitové tašky dělat své palubní zavazadlo.

To se vám totiž s cenou italských hadříků může úplně klidně stát.

Své italské dobrodružství uzavřu touhle ikonickou fotkou, protože přesně takový i bylo.

Snad to na vás alespoň trochu dýchlo.

Mějte se fajn a brzy opět tu!

Ála.)