Na pampeliškách

Pěkné poslední dubnové dny, přeju:-),

počasí přeje všelijakým venkovním počinům, čehož využíváme, jak jen nám síly stačí.

Začínáme pomalu pracovat na oplocení naší louko zahrady, takže náš nezkrotný pažit bude mít již brzy jasně dané kontury.

Hezčí to asi nebude. Louka bez hranic je romantika.

Těším se ale, že už konečně budeme moc pomalu zabydlovat zahradu, aniž bychom se museli bát nájezdů návštěvníků nejen z lesa příchozích.

V pátek jsme tak na prostoru lemovaném dřevěnými kolíky trávili odpoledne trháním pampelišek.

Úplně původně jsem si říkala, že letos pampeliškvý med vynechám.

Jednak při jeho vaření mám doma vždycky všechno zapatlaný a druhak si taky říkám, kolik asi cenných látek ve výsledném tekutém medu po 2 hodinách vaření vůbec zůstane.

Pak jsem ale narazila na recept pampeliškového medu za studena.

A to už se mi zdálo fér.

Vytáhli jsme ven se sběračským náčiním, zadřepli a trhali.

Látkový pytlík jsem si raději vyložila papírovým, abych si jej od pampelišek nezašpinila.

Tam bych si totiž radu s praním asi nedala.

Jak už jsme měli na pokraj plno, pustili jsme se do „vaření“.

Zábavně v terénu.

S 2 kily třtinového cukru a velkou sklenicí, kterou nemám, takže ji supluje kulatá skleněná váza.

Celý recept je čistě mechanická zálěžitost.

Vrstvu pampelišek následuje vrstva cukru a tak furt dokola.

Jako Tiramisu.

A končí se vrstvou cukrovou.

Tím máme vařeno.

Pak už jen vydržet dva až tři měsíce, než se ve sklenici odehraje, co se odehrát má.

Cukr nasaje šťávu z pampelišek, rozpustí se a výsledkem by měl být med opravdicky medové konzistence – ne jako u klasické verze, kde vznikne spíše sirup, než-li med.

Samozřejmě je třeba vše na konec ještě řádně procedit.

Nastudovala jsem, že takto připravený med by si měl zachovat nejvíce zdraví prospěšných látek.

Pampeliška léčí choroby žlučníku, jater a přidává se do čajů určených na zažívací potíže.

Nám by tak měl vzniknout med obsahující minerály a vitamíny obsažené v třtinovém cukru obohacené o výtažky z pampelišek.

A to už v sobě nějakou sílu mít musí.-)

Tak, ještě rychle nasvačit…

…pokochat se kolem…

…a vydržet tři měsíce.

Lektvar jsem umístila na příborník, kde je celkem slunno a kde mu to první den docela i slušelo.

Než se cukr začal potit, pískoviště ztratilo objem a alychimie začala se dít.

Jsem na to zvědavá.

Určitě vás budu o průběhu a výsledku informovat.

A co vy? Pustili jste se do pampeliškového medu/sirupu letos?

Nebo jste už někdy tu verzi za studena dokonce zkoušeli?

Se nestyďte.

A mějte se prima!

Ála.)