Nová sezóna zahájena

Pěkně vás vítám v novém roce!

My, co Silvestra tradičně celý prospíme, si můžeme dovolit na Nový rok – a to ještě pěkně provokativně zrána – podniknout novoroční výstup na Jedlovou.

Symbolicky tak zahájit sezónu 2019 a těšit se, jaká dobrodružství, čísla a výhledy nám zase přinese:-).

K těm výhledům – dneska to bylo trochu slabší, ale přesto jsme šli všichni v dobré náladě a Šerif dokonce i značnou část cesty po svých.

Nevím ale, co ho to, chlapce, popadlo, neb celou cestu dolů ležel na zemi a vůbec si nevěděl rady s kluzkým povrchem i přesto, že jsme ho oba detailně instruovali, jak na to.

A to jsme my čtyři!

Sestava dnešního nasazení.

Já jsem si přes déšť, mlhu a vítr opět potvrdila, jak fajn venku je i ve chvílích, které zpoza oken vypadají daleko dramatičtěji.

Že se stačí trochu líp oblíct, vykopat a neremcat.

A jaká že byla sezóna 2018?

Absolvovala jsem za ní celkem 48 výstupů. Těch pár týdnů, během kterých jsme chyběli, byla buď dovolená u moře a nebo byly obě děti nemocné.

Promítám-li si zpětně fotky, dochází mi, jak moc se výstupy v závislosti na měnících se potřebách dětí za ten rok změnily.

V první polovině, dokud nezačal chodit Šerif do školky, jsme chodili v plné polní, tozn. těžší na záda, lehčí do kočáru, hodně svačiny na zabavení a šlo se. Většinou hnedle z rána, protože letošní léto bylo extra teplé a navíc mám celkově produktivnější rána/dopoledne.

V tomto složení držíme rekord na 54 minutách od Slovanu přes louku až k vrcholu.

S příchodem školky se to hodně změnilo. Šerif začal domů tahat nudle, takže byl často off a vzhledem k tomu, že šlapem hlavně ve všední dny, vysadily jsme ho často se Šerifkou ve školce a vyrazily na dámskou jízdu ve dvou.  Tím se mi hodně ulevilo. Zrychlila jsem tempo, změnila trasu a po sjezdovce svedeme být nahoře do půlhodinky. Holky šikovný.

Když byla menší, většinou v krosně usnula. V zimě zase často řvala, protože ji byla zima na ruce.

Obecně ale musim říct, že naše výpravy byly převážně pohodový. Děti během cesty většinou něco žvatlaj, já je přikrmuju, funim a jdem.

Mám z našich výprav vždycky moc dobrej pocit a strašně si tu naši tradici hejčkám, než se mi na to děti vyprdnou a mně nezbyde než ji nakonec z hecu běhat sama.

A jestli si dávám pro letošek nějaké mety?

Ani ne.

Budu ráda za každý týdenní výstup, který se nám podaří uskutečnit, protože mi to vždycky dodá pevnou půdu pod nohama, vytříbí mysl a udá směr.

Taková moje terapie Jedlovou.

……….

Ála.)