Novinky:-)

Ahoj čtenáři:-),

long tájm nou sí – ale o pár řádků (a několik hodně fotek) si svoji absenci obhájím:-).

Jsem ráda, že jste tu. Že jsem tu.

Tak jdem na to.

Uplynulých 14 dní……nevím přesně, kolik jich bylo, ale nebe si hrálo.

Nespočet inverzí, červánků ráno, červánků večer, červánků v 3D verzi, krásnej úplněk a dokonce i měsíční haló…V uplynulém týdnu jsem oslavila Kristova léta.

Není to už úplně málo, ale středně ještě taky ne a o hodně mám představu jinou. A onu hranici furt posouvám. 🙂

Čichám změny ve vzduchu. Předěly. Je to zvláštní. Nevysvětlitelný.

Ale líbí se mi ten pocit. Narozeninová kytička v sobotním ranním světle. Nechci lhát.

Většina dní splynula v šeď školních, pracovních povinností, které teď před koncem pololetí nesnesou odkladu.

Víkend nám ale vyšel náramně a došlo i na první pěňák z terasy.

Asi dvakrát jsem venku načichla jaro. Slyšela zpívat ptáky a došlo mi, že za pár týdnů už je to tady:-). Hezká, skoro dvouhodinová procházka kolem Světlíku.  Byla jsem tu už nespočetněkrát, ale poprvé jsme obešli okruh kolem rybníku.  A volba to byla skvělá. Většinu času na nás svítilo sluníčko a paprsky v lednu prostě chceš.

Bořeníčko, nebořeníčko.   Menší cross, protože znáte mě:-). Tady jeden k aktuálních oblíbenců – kapustičky s mrkví na povidlech. A konečně už se dostávám k tomu nejlepšímu. 🙂

Rozhodla jsem se oficiálně vrátit ke svému koníčku, který teď pár let odpočíval v koutě. K výživě.

Jako vedlejšák k úvazku, který mám.

Rozhodnutí ve mně zrálo dlouho. Hodně.

Jenže ono to všechno tak nějak strašně sviští, že asi fakt není moc čas ztrácet čas.

Furt mě to sem táhne, vystudovaná specka v magistru mě sem vlastně nasměrovala ještě víc.

A tak přes dny fotím nové jídelníčky, večer sepisuju.

Moc mě ten proces, jak mi něco mýho roste pod rukama, baví… A ochutnavače taky 🙂

V týdnu jsem si byla obhlídnout prostory a vypadá to, že půjdu brzy podepsat smlouvu.

Po svém krásném fuck-upu s bazarovým Inbody tělesným analyzátorem jsem už moudře dospěla k rozhodnutí, že bez kompromisů.

Rozhoupala jsem se ke koupi nového, vlastně úplně nejnovějšího Inbody. Umí super věci, je maximálně profi a práce s nim mě opravdu těší.

U nás tedy platí nové: kdo (se) nem(z)měří, není Čech!:-)Dnešní webinář, aby mi ve světě výživových novinek nic neuteklo.Minulý víkend jsme byli v Jablonci na Aniččiných prvních závodech.

Pro mě to byla neskutečná nostalgie. Návrat na místo činu. Po 15 letech. Hopla. :)))

Jé, jak já závodění nesnášela. Snad to, dítě, po mně nezdědí. Tady momentky z mobilu. Ranní výběhy, odpoledně-večerní procházky.Víkendová bublanina. A oběd – hovězí bio plátky s bramborem, domácí tatarkou a hráškem.  A pohledem na zasněžené hřebeny s Ještědem v čele se s vámi pro dnešek loučím. Přeju hodně sil a dobré nálady do lednových dnů.

A budu se těšit zase příště!:-)

A.)