PŘECHODila jsem Karavanky

4 intenzivní dny, které začaly na brněnském autobusovém nádraží v jedenáct večer s batůžkem, dekou a cestovním polštářkem.

Po šesti a půl hodinách, tedy v 5:30, následoval výsadek na rakouské straně Alp, kde jsme se před autobusem skromně nasnídali, převlékli, prošli si (naštěstí rychlým) peklíčkem jménem seznamovací kolečko a vyrazilo se.

První den se nikdy s nikým nemazlí – nastoupat se musí.

Nás čekalo 22 kilometrů se 2 kilometry převýšení.

Další dny už se pohybovaly něco málo přes kilometr výškový a 15 kilometry délkových – to kdyby zásoba fotek níže vypadala příliš idylicky.

Skrývá se za nimi pot a dřina prošpikované pocity štěstí.

Byla to skvělá výprava – plná sluníčka, zelí, turecké kávy a dechberoucích výhledů.

Přechod Karavanek – hodně velkej líbík! 🙂 Aktuálně jsme doma po několikadenním pobytu v Orlických horách s dětma a holkama.

Teprve teď začínám pomalu vstřebávat hukot uplynulých dní. 🙂

Ale ještě pomaleji ke mně dotéká fakt, že mám před sebou posledních pár dní prázdnin.

Až drze to utíká, přátelé…:-)

Zatím ahój a budu se těšit zase příště!

Páček!

A.)