Třicet.
A můj narozeninový den.
Začal tradičně – pomalou snídaní, na kterou navazuju výběhem na nějaké z mých oblíbených míst ve výběžku. Loni Stožec, letos Stříbrňák.
Dělám si tak svou soukromou inventuru života a přemýšlím nad ústředními body mého o rok staršího já.
Letos mi – asi tím pokročilým věkem – udělalo největší radost to, že se mi podařilo sejít s nejbližšíma a hlavně!
Jsme v můj kulatý den přivítali do rodiny dvoutýdenní neteř.
Dostala jsem ta nejdojemnější přání a nejobjemnější puget – takovej ten, co dostávaj už opravdicky dospělý ženský.
Je mi třicet.
A myslim, že se mi žije fajn. Díky za všechny/všechno, co mám.
….
Tak co, dotáhnem to tu spolu do dalších kulatin? 🙂
A.)
Alena says
Zdravíme z Liberce a přejeme vše nej! Od třiceti dál mi to přijde jako opravdu super věk! Člověk je pořád mladej, ale už není tak blbej a tak 😁
Alena says
Zdravím za kopec (dobře, tak dva, tři…)! Děkuju za přání, doufám v radu zkušenější a těšim se! Co bude a tak…:-).