prodloužený víkend

Pěkně vás tu zdravím:-),

jak jste si užili tři dny volna?

Já se díky školce v čase orientuju už o poznání líp.

Podstatně hůř je na tom Šerif, který vstává do školky denně a preventivně si raději ještě předvstává, aby náhodou nezmeškal.

Takže v 5,45 „mámo“ z pokojíčku a fungujem svátek, nesvátek.

Tma, netma.

Teplo, neteplo.

Prostě natáhnout ponožky, ignorovat ranní obličejový opuch a žhavit čajíčky.

V slabší dny pak dětem natřít kartáčky pálivou pastou na zuby, vyslechnout si za to svý a čekat, že se den ještě vyčasí…:-)

A že se většinou vyčasí!

Jen tomu musíme jít nějak naproti.

Na čtvrteční odpoledne jsme připravili pro děti menší bojovku na vyhlídku k nám do lesa.

Přijeli totiž bratránek se sestřenkou, který jsou vždycky pro všechnu špatnost.

Chlapečská dvojce tak okamžitě vytváří koalici, kdy my, opoziční matky, již nesmíme oslovovati jinak než „Halku a Spajdrmente“.

Protože se jednalo o akci spíchnutou horkou jehlou, ještě toho rána jsem na koleni na tajňačku kreslila mapku s úkoly a záchytnými body po trase, kde děti musely plnit úkoly.

V cíli, na vyhlídce pod Špičákem, pak hledaly tašku se sladkou odměnou, jejíž obsah byl dosti výživové peklíčko, ale na to se vzpomínky neptaj.

Nacukrovaným dětičkám jsme pak předaly medaile za výkon. Na to, že jsou z čokolády, přišly bohužel záhy.

Domů si tak přivezly, krom zážitků, alespoň provázek.

Zbytek dní se u nás nesl v klidnějším duchu.

Koncentrovali jsme se vesměs v okolí domova.

A tak nějak pomalu byli.

Proběhly celozrnné vafličky se sirupem a mně se snad po sto letech podařilo dokoukat celý film.

Během prostojů v běhu domácnosti jsem si vyrážela zaběhnout běžecké kolečko.

Půl hodinka na vzduchu, v běhu a je ze mě pokaždé jiný člověk.

Když jsem dělala atletiku, podzimní běžeckou přípravu jsem nesnášela.

Nabíhali jsme na stadionu úseky na halovou sezónu a doteď si pamatuju čáru značící třístovku a pocit, že musíte, ikdyž nemůžete.

Výtuh v nohou, pálení v krku, ale taky nepopsatelný pocit po doběhnutí, kvůli kterému přijdete na další trénink zas.

Cvak o pár let později a já si běhám se sluchátky na paničku.

A jediný, co musim, je se kochat.

Šerif s tátou vyrazili do tělocvičny na basket.

Já jsem tak měla o jedno brždítko mínus, takže jsem to druhé (jěště větší) šoupla do kočáru a užívala si podzim i pěšmo.

Zjistila jsem dokonce nedávno, že již nejsem schopna chodit bez kočáru.

Nevím, kam mám dát ruce a přijdu si najednou nějak moc bezprizorní.

Odpoledne, když nejmenší spala, pustila jsem se do typicky podzimně-zimního receptu, a sice skořicových (původně) rolek, (ve finále) bochánků.

Věc se má tak, že chystám cosi, co bude obsahovat to nejlepší z mého sladkého tvoření, co umím a co jsem se za posledních 8 let naučila.

A tak trénuju a ladím a piplám se s poměry, aby výsledek byl vždy nejen, co nejchutnější, ale i zdravější do té míry, aniž by to ovlivnilo výslednou chuť.

(Protože ne všechno, co je instagramově hezký a surovinově košér, je taky dobrý).

Toto byl pokus první a hned vyšel moc dobře.

Zatím jsem u tototo receptu ve fázi „od oka“, takže mě čeká druhé kolo vážení a počítání.

Tak jo, pro dnešek jsem se asi už vykecala:-).

Mějte se fajn a brzy na viděnou!

Ála.)