Sběračská:-)

Co se fialový týče, obměkčí mě jenom ve dvou případech.

Ten první je všechno Milka fialový. A to druhý jsou naše okrasný česneky.Ladně tyčící se mikrofóny. Bylinkový záhon bujně zarostl. Zatím má životní petržel. Okrasný keřový roh se už se taky rok po roce zahušťuje.

Díky poměrně intenzivním srážkám se všechno zdravě zelená a sílí. V pátek jsem si udělala (po dlouhý době) sólo výlet na samosběr.

Jak je tu blogově známo, uplynulé roky jsem jezdila na vraňanské samosběry.

Jenže ty už se pro mě staly moc pražskou, komerční záležitostí, kde čekání půl hodiny ve frontě na vážení košíků a čekat na příděl jednoho řádku záhonu, je na mě moc. Ztísněno.

Žádná retro romantika, ale byznys.  A tak mám radost, že jsem našla farmu svého gusta a dokonce i nepatrně blíž.

Doksany za Litoměřicema.  Pohyb po plantážích, které jsou sice méně udržované, ale o nic míň plodící, je bez větších omezení. Kam dojdeš, tam sbíráš.

Bez front, lidí kolem. Částí prorůstá vlčí mák s rmenem a je to ta správná letní idylka. Krom jahod jsem posbírala i košík vynikajícího hrášku.

Kilo jahody vyšlo, myslím, na 89 Kč. hrášek na 69 Kč. Cestou jsem původně zamýšlela zastávek víc, ale celkem se rozpršelo, tak jsem výběr zúžila jen na kostelík v Doláncích.Tady už všechen blahobyt dne.

Z nových brmambor, vajíček a kopru jsem v sobotu udělala koprovku. A z většiny jahod džemy.

Plus bezovka. Se ví. Ta nesmí chybět žádný rok. Podle kuchařky jsem pekla jahodový dort pro mamku k narozkám.

Na pečení s plátky želatiny a smetanou ke šlehání nejsem moc zvyklá, ale výsledek za ten nekomfort stál. Babí železný koleno. Plus další býček v rodině.

Jsme astrologicky poměrně konzervativní rodina, a tak se držíme zajetých kolejí.

Albert přišel na svět, kdy se mu zachtělo a jeho opravdu něco hodně malinko pod pět kilo, dávají předzvěst něčemu velkému. 🙂

Je to bobík s hustejma Puma ponožkama a každý rok na jeho narozky půjdu na velký nákup do Alberta – stejně jako v jeho den narození. Po koprovce jsme dnes trochu odlehčili – kuřecím s pečenými batáty a tzatziky, načež Áňa zkonstovala, že je to ten nejdivnější oběd, co jsem kdy vařila. 🙂 Dneska jsem byli dopoledne na procházce na Špičáku – půjčili jsme si k tomu psa Foresta a zbytek dne už budeme jen vegetit.

Prát.

Číst.

A tak. Prázdninky klepu na dveře.

Režim se blíží ke konci a já tohle období, předprázdninový těšení a dlouhý, teplý večery miluju.

Mávám od nás z výšin a doufám, že se máte fajn.

Pěkný dny mějte a brzy zase tu.

Na značkách!

A.)