Srpnový poločas…

…prázdnin:-)

Pěknou neděli všem:-).

Srpen udeřil. Je to krutá realita, ale je čas jí čelit.

Počínaje srpnem jsem se totiž rozhodla, že si začnu víc připouštět realitu všedních povinností, i těch blížících se pracovních, a budu se na ně systematicky připravovat.

Miluju léto. Jeho možnosti. Svobodu.

Ale současně jak nemám delší dobu cíl, rutinu, povinnosti. Jsem vychýlená.

Odezní mi pocit zaslouženého volna a to je pro kozoroha malér. Slepá ulička. 🙂

V realitě už mi tedy existují tři seznamy. :-))

V tom prvním si po kouskách odškrtávám práce doma, co musim. Taktika letitá, ale na mě funguje. Minibody miniprací, hodně jich, které ale rychle ubývají a škrtat mě baví. Denně tomu nevěnuju moc času, tím pádem se nestihnu moc vyprudit. Včera jsem umyla ledničku + jeden regál. Dneska šatnu pod schodama. Zítra uvidíme, co si vezmu na paškál.

Seznam číslo dvě.

Práce. Angličtina. Samostudium. Čtu, vypisuju si slovíčka. Koukám na seriály v angličtině a nahazuju mozkové závity. Začínalo to reznout. Okolí potvrdí. 🙂

Seznam číslo tři.

Cvičim. Dokud mám čas, hejbu se. Venku. Dělá mi to dobře. Asi bych měla víc odpočívat, ale pravda je taková, že během roku tolik času a podmínek nebude. Takže chodim, běhám, jezdíme na kole…Je to fajn.

Pomalu se tak rovnám do nějakého funkčnějšího režimu a nešlo jinak, než to oslavit bábovkou. 🙂

Tolik tedy aktuální pozadí událostí. Mám tu pro vás ještě pozdrav a tip z dnešního výletu do Jablonného, které mám na seznamu bližšímu průzkumu už delší dobu… Parking na náměstí s morovým sloupem……odkud je to kousek k bazilice sv. Vavřince a Ludmily, jež proslula nedávnou kauzou se ztracenou lebkou svaté Ludmily.  Z baziliky jsme měli namířeno na nedalekou vyhlídkovou věž, původního kostelu, pivovaru.  Odkud jsme nemohli nikam jinam než k pramenům sv. Ludmily a samotný Lemberk.

Po zelené jsou to pohodlné 3.5 km jednosměrně, což vydá na sympatický nedělní výlet.  Pramen překvapil. Byl prudký, bohatý a se stoupající teplotou přišel k chuti.  Tady už cíl.

Krásný Lemberk.  S odměnou ve zdejší kavárně. Zaujaly mě i prostory zdejší sýpky, kde se konají různé kulturní akce.

Budu číhat na program a ráda se sem vrátím na nějakou zajímavou výstavu.  Nejsem žádnej umělec a vlastně neznám pozadí, fakta, směry, jména v této oblasti, co ale vím je, že mě to vždycky hezky tak jako pohladí. Uklidní. Koukat na pěkný věci. Nasát něco nehmotnýho. Což je vlastně asi cíl umění, že?:-)

Zdá se tedy, že funguje. 🙂Venku se krásně vyjasnilo.

Jdu vyvenčit Zajdu na zahradu.

Koukat na šťastný zvířátko je totiž taky jistej druh štěstí.

A to, jak si radostí vyskočí metr do vzduchu, to můžeme považovat za vrcholné umění. 🙂

Mějte prima týden…

Budu se těšit zase příště.

Pa.

A:)