Vánoce.
Letos jedny z nejintenzivnějších.
Proložené jak okamžiky, kdy si člověk myslí, že cítí a vidí zhmotněné štěstí, tak těmi, kdy se chce zavřít někam do pryč a vypnout.
Jenže jak asi, když jste zrovna pořadatel a magic maker celé té velké vánoční jízdy! Odtud není cesty zpět.
Hraje se tady skutečně o hodnoty. Dává se vznikat novým tradicím, protože já teda rozhodně stojim o to, aby děti svým nevěstám a ženichům (a pak i svým dětem) skálopevně tvrdily, že jejich máma/babička uměla tu nejlepší vánočku (a uměla ji nafingovat tak, že vypadá jako ze čtyř, byť je jen ze tří!).
A tak jsem jako hlavní pořadatel Vánoc viděla asi tak tři čtvrtě jedné pohádky.
Proto se na mě nezlobte, ale pro letošek končím. Nenechte si zkazit chuť, ale já si během dneška plánuju crcat kafe ze všech svých nových hrnečků a pomalu to balim.
Odstrojit, roztřídit, smotat, zabalit.
Takže teď ještě takové menší rekapitulace a díky, za rok se těšíme zas!:-)

Pijavice na lupu. Nedbajíc absence bílkovin, snídáníčko z krabičáku jakožto adekvátní zahájení Štědrého dne.

Na kopec dorazil sníh.

Trocha, ale byli jsme vděční i za ni.

Protože Štědrý den bez procházky s nadílkou pro zvěř ne-e-xis-tu-je!

Po procházce a marném snažení o uspání pijavic se vrhám do prostírání.

Jehličí to má tak minutu do sesypání.

Jako já.

Děti obrací dům vzhůru nohama. Já si dokola opakuju, že ty naše patří ještě mezi tu hodnější odnož. Věta „mámo, já se nudim“, začíná přidávat na obrátkách. Začíná jít do tuhýho.

První hvězdičku jsme vyhlíželi intenzivně a když pak vyšla, zapálili jsme prskavku…

…zasedli k slavnostní tabuli, kam i autům je vjezd povolen…

…a ani polštář pod zadkem neubral na důležitosti žádného z členů a jeho důslednému napichování řízku.

A pak! Pak přišel!

A s ním i Šerifky první samočůrací panena. Jmenuje se Hanka a s nohama vám na počkání otočí o 360°!
Přeju vám pěkný dny, úspěšnou regeneraci a nabrání sil do nového roku.
Brzy opět tu, až bude lepší světlo, nafotím své nové poklady z podstromečku:-).
Mějte se fajn!
Ála.)
Napsat komentář