Strategie léta

Pěknou sobotu od nás z výšin!:-)

Letošní léto jsem se rozhodla naplánovat s co nejmíň pevně danými daty odjezdů a příjezdů a současně jsem zatoužila po českém létě.

Tím, jak děti rostou, mají co víkend nějaké zápasy, akce, po škole denní rozvážky…jsme zatoužili po volnosti. Smět se ráno probudit a podle nálady a počasí vymyslet program. Ulevit si alespoň na ty dva měsíce v roce.

Nikam to neženeme. Hájíme základnu, ze které podnikáme výlety za hezkými místy a večer se zas vracíme do pohodlí svých postelí a ke svému kávovaru. 🙂

Když je vedro, jezdíme na koupák, kde si kupujeme drahý nanuky v kiosku.

Když prší, čtu si a koukáme na filmy.

Udržujeme jednoduchost dní a myslim, že je to veliké jmění v současné době. 🙂Levandule s meduňkou do vázy – voňavá a slušivá kombinace.  Sousedky.

Co čučí a vykonávají potřebu tak rozhodně, že to slyším přes terasu až do kuchyně. 🙂  Záhony na vrcholu sezóny. Mám tam pár holých míst, která chci osadit, ale nedaří se mi v zahradnictvích nic pěkného najít.  Hlavní sezóna krmení je tu. Strašně mě teď nebaví vařit. Bohužel bych potřebovala úplný opak. Explozi vařící inspirace, inovativní smart nákupy jídla a nevařit furttosamýdokola. A hlavně co nejrychlejc.  Tohle panorama určitě poznává každý. Jetřichovické kolečko vyhlídek.

Na které jsme si přivstali, protože Jetřišky v sezóně, to není nic pro mě. Trio Mariina vyhlídka, Vilemínina vyhlídka a Rudolfův kámen (Ostroh).

Ve společném hlasování za nás vyhrála Vilemínina, v závěsu Mariina a za ní Rudolfův kámen (Ostroh). Borůvky. Hojně jich.  Výhled z Vilemínky, který byl za nás nejvíc TOP. Neshody u Hádej, hádej zvířátko po sto padesáté. A víte, co je nejvíc nejskvělejší?

Že máme ze Severních Čech v dosahu mnoho různých příchutí přírody.

Jeden den si užíváš pískovcové skály, druhý den sopečné Středohoří.  Řízky. Na cestu. Nás totiž čekala královna Středohoří – krásná Milešovka. Jejíž vrchol není zadarmo. Děti si ale neodškrtly jen jednu premiéru, výstup Milešovky, poprvé taky ušly přes dvacet kilometrů.  Přesně dva a dvacet.

Tímto jedinečným krajem.   Cestou na druhý vrchol dne – Kletečnou.  Nevím, na základě čeho děti došly k tomuto nápadu, ale nově založily pravidlo, že za každé mé špatné zatočení, jim sem dlužná 5 korun. Každému dlužím 15 Kč.

Což jde.

22 km/3= cca 1 zabloudění na 7 kilásků. :-))  Takhle jsem nejšťastnější.   Vrchol Kletečné.  Který je jeden z mála posledních vršků, které mi ve Středohoří chybí. Samotný vrcholek je bez výhledu, nicméně kousek pod, těsně nad kamenným polem, je šikovné sezení na kameni s výhledem. Asfaltové koncovky výletů.

Známe je všichni. Dodělávka.

Ale taky s výhledem zaslouženého pohodlí a odpočinku.

Děti mi poprvé po dlouhé době přiznaly, že je oba výlety bavily a bylo vidět, jak pyšný na svoje výkony byly.

Já je pak nechám hrát na mobilu, koupíme nanuka a přijde mi, že jakási rovnováha funguje.

Spokojenost na obou stranách.

Btw.

Dneska jsem vařila halušky. Zítra nevim. A pozítří taky ne.

Mějte fajn dny bez přílišných ambic, zbytečného FOMO a sunshine guilt.

Toť mé výzvy léta páně 2026.

Budu se těšit zase příště.

Pa!

A.)