Tě hic!

Pěknou neděli:-),

uplynulý týden, nebo tak nějak, přinesl v hodně ohledech extrémní dění.

Krom těch teplotních nás čekalo loučení.

Šimon se loučil se školou, kam chodil do školky od svých 3 let. Zakončil tak osmiletý cyklus, aby od září mohl započít svou další osmiletku. Já po pěti letech opouštím střední, kde jsem nabírala své první pedagogické zkušenosti ve státní sféře.

Každé září jsem si přinesla čistý hrneček na čaj a poslední červnový jej rituálně vezla domů na pořádné vyčištění do myčky.

Nechala jsem psát letokruhy školního roku, které byly až posvátné. 🙂

Na uplynulých pět let budu vzpomínat v dobrém, byť se poslední týden moc nepovedl a odcházím se zbytečnou pachutí.Než stihla padnout neúnosná vedra, našla jsem skulinku na sólo cyklo výlet za borůvkama.  …ze kterých jsem napekla koláče na rozlučku v jazykovce a do posledních semestrových hodin.   Hned po vysvědčení jsem vyzvedla děti (+ každej svýho kámoše) na koupák, kde jsme přežívali pětatřicítky ve vodě a na báru.

Ale víte co?

Přesně tam se dostavil pocit prázdnin. Který jsme utužili spaním venku.

Pelechy jsme nechali přes den na terase, jen jsme do nich každý večer skočili a užili si jasné noci, příjemný teplý vzduch a těsně po západu slunce jsme vyhlíželi pravidelnou chroustí hodinku.  Tuto spící fotku jsem vyfotila v deset večer, těsně po tom, co děti usnuly.

Letní světlo spolu s blížícím se úplňkem.  Zápis do deníčku. A tady první úroda třešní. A taky hrášku. Protože kdo by v tomhle počasí vařil?!Snídaně a ranní pohádka z postele. 🙂

Dnešních 37 °C jsme se rozhodli strávit fikaně – dopoledne jsme vyjeli do Liberce, kde jsme oběhali potřebné nákupy v klimatizovaném obchoďáku a pak si sjeli na oběd do cvikovského pivovaru. Teď už si hledíme svého – v zatemněném obýváku, ovíváni větrákem, který shodil obraz z poličky Šimonovi na hlavu. Střepy lítaly, kupodivu se nic vážného nestalo.

Obnovili jsme si Netflix na prázdniny, abychom třetí den zjistili, že už neexistuje podpora pro naší tv.

Taky jsem si objednala obal na novou čtečku, který nesedí.

A mohla bych pokračovat…

Jednou za čas mám období, kdy se sejde spousta větších či menších fuck-upků a koncentrují se. Stejně jako teď.

Ej áj mi vysvětlila, že je nějaké zatmění, Mars někde, kde být nemá a blíží se úplněk – ať se prý nevidím. 🙂

Snad už to brzy skončí – stejně jako úmorná vedra.

Tak či onak vám přeju fajn dny a budu se těšit zase příště.

Pa.

A.)