Třicet mínus jedna

Leden 2021 maluje.

Maluje a sype.  A když se do toho opře sluníčko…  …vzniknou krásný věci.  Až takhle moc. 🙂 Na počest této milé sněhové nadílky jsem si vyhlásila osobní kalamitní stav a z nedůvěry v šířku vozovky k nám do kopce jsem brala za vděk ranní výsadky do školky pěšmo.  Odpoledne už tak oboustranně výhodná nejsou, protože školka dole, dům nahoře, a tak jsem se dvěma těžítky cestou domů, v ergonomicky nevhodném předklonu, abych je ráčila nevyklopit, proklínala své přeromantizované vize přesunů na bobech.  V týdnu jsem oslavila svých ještě stále nekulatých, ale už trochu výhružných devět a dvacet.

Ten den jsem se oprostila od všech povinností – neměla jsem žádné hodiny, hromádku „škola – měla by sis přečíst“ jsem vymazala ze svého zorného pole. Děti trávily den ve školce, a tak jsem prostě jen tak svátečně lelkovala a zabývala se sebou a když už sem se sebou zabývala moc, upekla sem jahodovej čískejk, nafotila si narozeninové kvítí, a vlastně jsem si tak nějak pěkně připadala důležitě. 🙂   I přesto, že letos nebudeme slavit ve velkém, dostalo se mi toho nejhezčího, co si jako máma můžu přát.

Když jsem v šest ráno tahala špagety z postele, první reakcí bylo: „mámo, ty máš dneska narozeniny“.  Šerif zinicioval plánek s tajným vzkazem, včetně překladu, který mě měl dovést… …k tramtadadá překvápku, totiž lego vilce, ve které mi, moje milé děti, vybudovaly u ložnice i privátní toalety – raději rovnou dvě.

Akci rozjeli i ve školce, informace se zde pravděpodobně šířila velice hbitě, a tak jsem spolu s přáníčky jako bonus musela ctít školkové pravidlo oslavenecké korunky, kterou spíchli i mně – jen tak na o dvě čísla menší hlovu, kterou jsem mohla sundat až večer.  Udál se i jeden milý narozeninový vzkaz v době kovidí.

Co se jen tak nevidí. 🙂 Večer jsme si ťukli sedmikráskou s jetelem z léta……a podávalo se hovězí s knedlíkem na přání. Tak živijó!

A za rok jdem do plnejch:-).

Posílám pozdrav do všech koutů republiky a užívejte sněhového nadělení…

Ála.)