Úpadek

A už v tom taky lítáme.

Od pondělí jsme doma. Před rokem jsme touto dobou prožívali neštovicový boom, únor není zrovna miláček.

Snad si to teď odbudeme a jaro přivítáme v plný síle.

Jinak marodenská klasika – pohádky, pexeso, svačinky, jeden pár ponožek na čtyři dny, žádný terno, světe, div se. 🙂

S kamarádkou (toho času taktéž na rodičovské) na telefonu si fotíme kafe.

A má to dost terapeutický účinky.

Není to ani trochu intelektuální, ani to nejde moc do hloubky – ale na doma s dětma plně postačující.

Zdravím tě, kolegyně, tento pěňák je pro tebe! 🙂 Když mám zrovna své silnější momenty, došlápnu si na kulturu stolování.

I gaučových hodů se dá přejíst a devalvovat krůtí karbanátky třeba u takového Pata a Mata – tomu se těžko přihlíží! 🙂

 Z mrazáku jsem vytáhla tajné zásoby z léta, sladila jsem svýho domácí Mrože s valentýnskou kytkou a zasamotařila během Čtyřlístku celý šálek polomražených jahody s cukrem.

Mňam!

A taky jsem doplnila zásoby pohankové a rýžové mouky.

Pernerku mám moc ráda, především pak ty jemně mleté druhy – třeba pohanková je hodně zdařilá, nenese zbytečnou pachuť a na lívance ideální.

Rýžovou moc často nepoužívám, spíš jako doplněk na zahušťování nebo doladění nějaké mé pokusné kombinace m(o)uk, dobře je sjednotí.

Jinak, kdyby zde měl někdo nějaký ozkoušený tip, recept, jak jinak s rýžovou moukou naložit, budu moc ráda za inspiraci. 🙂

Pár fotogenických přírůstků z Nobilis.

Lichořeřišnicovou tinkturu kapu do čajů během marodění – má protizánětlivé účinky. Jen se musí kapat vždy až do vychladlých nápojů, aby neztratila svou moc. 🙂 Včera jsem po třech týdnech poprvé vyběhla.

Stehy už mám vyndané, chůze bez problémů, takže testovací 3 kiláčky za mnou.

A hlásím, že dobrý – při nárazech během seběhů ještě cítím jistý nekomfort, to už je ale jen otázka času a pozvolného zvykání. Ale och!

Jak moc mi ten čas v lese se sebou chyběl.

Teď pro mě má o to znatelnější hodnotu, když válčíme převážně na domácí frontě.

A endorfínová smršť po doběhnutí? Závislost. 🙂

Tak jo.

Zítra pondělí.

Doufejme, že už se v týdnu zadaří a po jednom se vrátíme zase každý do svých institucí.

Přeju vám pevné zdraví (a nervy při péči o ostatní).

Tak na zdraví!

Ála.)