Větrný vrch

Zdravím vás při pondělku aktuálním výhledem z okna:-),

macešky, náš nedávno setý hrách, spolu s nimi i špenát a maliny a já si o počasí venku myslíme svý.

Zatímco dnes počasí opět intenzivně pracuje na souvislé sněhové pokrývce… …včera nás velkoryse nechalo přičichnout k jaru. Vyrazili jsme do okolí České Kamenice k Větrnému vrchu, odkud jsme si užili parádní výhledy.  Vlastně ne sami. Spolu s námi i nový člen týmu – rozprašovač.

Obyčejný rozprašovač vody z Ikey za 29 Kč. Krom háku (lžíce na nazouvání bot, která s námi coby šťourátko všeho táhla všude alespoň tak to Šerifových tří, čtyř let – pak se mírně dědila) tu nebylo silnějšího tahouna na cesty. Štěstí pak, když přijde do cesty vodní zdroj a můžeme natankovat do plnejch a rozprašovat cestou směle dál. Je jedno co. Koho. Na to se rozprašování neptá. Rozprašovač prostě rozprašuje. A děti to baví a jdou a to baví i nás. Lechtátka z trávy taky jinak fajn!  Cestou zpátky jsme se stavili v Kamenici U Martina, kde pravidelně zastavujeme pro žitný chleba, housky a další čerstvé, poctivé vychytávky.

Tentokrát jsem k nim přibrala i koblihy…  …a vau! V životě jsem nezakousla tak nadýchané a nepřismahlé koblihy, vlastně asi spíš donuty.

Pardon, celozrnná jablečná bábovko v lednici, neděle si o trochu rebélie ke kávě z terasy říkaj. 🙂  Moje letošní zakrslé narcisy, jistě nějaká spešl odrůda. 🙂A ještě vděčná a chutná kombinace z trouby – pečený losos, brambory a domácí tatarka za zakysané smetany. Tak pondělku zdar a pěkný start do nového týdne:-).

A.)