Zaseto

Jsem v očekávání.

Trošku jiném než loni touto dobou, ale napínavý je to taky.

Teplotně vyloženě letní podvečery jsme využili na výsev sazenic, protože už je prý nejvyšší čas.

Říkala babička.

Nastoupili jsme v plné polní.

Se škodíky v převaze.

Jim šla práce od ruky víc jak hbitě.

Mně už trochu hůř. Koordinovala jsem a instruovala…

…a vytahovala Šerifku z bedýnky.

Ta se jako pracovní síla fakticky moc nevyplatí, tím spíš, když jí co minutu vyndavám hlínu z pusy.

Ale foťák ji miluje!

Výsledek práce na sebe nenechal naštěstí dlouho čekat.

Jahody máme trochu šejdrem a zbytek jsem sázela se Šerifem, takže fakt težko říct, kde co vyroste (jestli vůbec?!).

Na studium vegetační doby, hloubky setí a mezer nebyl čas.

Selo se dobrodružně a jsem opravdu napjatá, jestli naše záhonky anarchie něco vyplodí.

Po práci jsem si stihla ještě natrhat první letošní luční kvítí do vázičky…

…ještě než se přihnala bouřka, která se postarala o poctivou zálivku záhonků.

Díky!

A zatímco se venku bouřilo, využila jsem pocitu domácího útulna a pustila se do pečení borůvkového koláče.

Moc jsem toho doma neměla, takže bylo třeba trochu improvizovat.

Těsto jsem uplácala z celozrnné mouky, ovesných vloček, medu, prášku do pečiva, másla (cca 2 lžíce), vajíčka a kakaa.

Na něj jsem přidala tvaroh (ten hrudkovitý, klasický jsem neměla) slazený stéviovými kapičkami s vanilkovou příchutí a zasypala mraženými borůvkami.

Na závěr jsem koláč posypala drobenkou z vloček, třinového cukru a poctivé lžíce másla.

Trochu jsem se bála, co udělá stévie s výslednou chutí – já sama totiž ten její umělej ocas moc ráda nemám. Tady ale, asi tím, že bylo těsto slazené medem a drobenka cukrem, ji v koláči skoro necítím.

Výsledná chuť je příjemná. Koláč je sladký tak akorát a hlavně je opravdu nutričně výživný – k odpolední svačině s kávou plně bez výčitek.

 

Konec hlášení!

Mějte pěkný den:-)

Ála