Ze základny

Propršeli jsme se týdnem doma, který bodnul:

nám všem, spálenému trávníku a přírodě obecně.

Po roce (oficiálně – ve skutečnosti to bude tak dvojnásobek) jsem uklidila kuchyň.

Vyčistila všechny dózy, poličky, vytřídila nepoužívané…zabralo to 8 hodin soustředěné práce, na jejímž konci se dostavila euforie.

Zažila jsem sedm dní, kdy jsem nikde nemusela být a energii mohla věnovat jen vaření, domácnosti, pohybu, čtení, dětem, uklízení…Až mě překvapilo, kolik toho člověk stihne.

Luxus, který během roku člověk nemá.

Dny jsme prokládali sběrem borůvek, sekáním, čtením, telefonama/počítačem, úklidem, pohádkama a užívali si pohodlí základny…

Asi prázdniny, nebo co?! Zítra se vydáme na další cestu.

S Kaťáskem a dětma jsme letos naplánovali Toskánsko a jako vždycky jsem na trní, co za zážitky si přivezeme domů…

…a vlastně i sem na blog!

Díky za návštěvu a já se budu těšit zas u příštího příspěvku.

Tak páček, zas příště:-).

A.)