Pravou, Áňo, pravou!

Hezkou neděli přeju:-),

první zářijový týden už je téměř za námi.Vlastně nevím, který z dnů byl hezčí.

Babí léto s letními teplotami a lokálními ranními mlhami.

To je neodolatelná kombinace. Nás ale v pondělí čekala velká věc. Vyprovodit Áňu do první třídy.  Česání proběhlo na několikrát, neb první copánková verze úplně nedopadla. Aneb najdi druhý copánek. 🙂Jeden by řekl, že podruhé už to člověka tolik nedojme. Opak je pravdou.

Zatímco Šerif své první tři týdny školy prostonal s mononukleózou, a tak se nás týkalo pouze slavnostní zahájení, se ségrou jsem to prožívala daleko intenzivněji. Možná je to tou taškou, že je větší jak ona. Možná tím, že holčičky je vždycky tak nějak těžší vysílat do světa.

A nebo prostě stárnu a vidím, jak ten čas sviští. A jak moc je mám ráda.  Tak, dcéro, hezky se uč a nechť tě síla jednorožců provází. Přiznávám, že to byl náročný týden.

Myslet na toliko frontách, co a kde třeba donést, zařídit, nezapomenout, do toho zářijové rozjezdy ve škole v práci, vstávání v pět…

Bylo potřeba dobít baterky a zase se trošku uklidit do klidu bez shonu a lidí…A tak jsme v sobotu vyrazili na Popovu skálu.  Mám tuhle trasu ráda, protože kombinace skal a vřesů takhle v září – to je čirá radost.   Neplánovali jsme, ale našli jsme opět hodně hub. Podél cest, bez vlastního přičinění. Hodně kozáků a hřibů.  Dopolední svačina ve skalách.  Avokádo s banánem aktuálně plnohodnotní členové všeho.   Kuk.

Lužické hory, naše domovina, za náma.  Vůně lesa.  Hnědý lentilky? Jsem viděla poprvé! Odpoledne jsme nasušili naše úlovky……a pár jich padlo na nedělní bramboračku.  Celozrnná jablečná bábovka s medem a skořicí ke kávě……a materiál na podzimní osázení už je připraven.

Mějte hezkou neděli, užijte si sluníčka a brzy zas ahój!

A.)