Neštovičky díl 1.

Přeju pěkný den,

hlásím, že žijem a že jsme si v rámci současných poměrů dneska vyrazili z kopejtka a jali se vyvětrat neštovičky do lesa na procházku.

Nešlo nejít, když tak krásně svítilo a teploty atakovaly nulu.

Hlásím taky, že Šerif už je bez teplot a infekční by měl být už jen pár dní.

Svůj současný vzhled snáší statečně, zčásti asi i proto, že ho hodně velebíme. Jak je statečnej, jak se má a jak mu závidíme.

Sám si hlídá, abychom ho pravidelně ošetřovali, ukázněně se nedrbe a hlásí každý nový puntík.

Šerifka dostala před třemi dny teploty, takže jsme napjatý, kdy se zjeví první tečka.

Jestli vůbec?!

A jestli to s ní bude takový drama, jako je ona hérečka, těšim se moc!

Nevim přesně, jestli je moje hypotéza vůbec možná, ale přijde mi, že každou trochu vážnější nemoc, kterou děti projdou, doprovází růst.

Předchází jí časy, kdy jídlo z talířů mizí dvojnásobnou rychlostí a tvářičky se znatelně zaoblují.

A pak, najednou jakoby přes noc, jsou zas hubenější a taky výrazně delší.

Prostě si jen tak vyrostou z tepláků.

Kéž by toto know-how bylo možné aplikovat i v dietologickém průmyslu.

To bych byla boháč.

A jak jsme se tak prostoduše a zdravotně dneska procházeli, přišel nám při návratu domů vhod perník, který jsme si dopoledne uplácali.

Z cukety a celozrnné žitné mouky.

A byla to žranice.

I s nudlí.

Tak na zdraví!

Držte nám palce, brzy se zas s našimi hot news ohlásím.

Mějte se hezky!

Ála.)