Výběžkem na kole

Pěkný první srpen, přeju!

Venku krásně čerstvo a hned je líp.

Včera se mi podařilo spunktovat akci, během které jsem s babičkou výhodně směnila děti za elektro kolo a jela se projet výběžkem.

Trasa Skřivančí pole – Vápenka – Zadní Doubice – Weifberg – Mikulášovice – Brtníky patřila vždy mezi mé zamilované. Ještě na gymplu jsem ji projížděla nejraději, povětšinou, když nám odpadla odpoledka.

Měla jsem tehdy vypočítaný, kde přesně mě začne tlačit zadek (po pauze u rozhledny) a kde bolet nohy (Mikulášovice).

Nezvyklý zadek tentokrát tlačil už na Vápence, zato nohy značně ztěžkly až u pikantně laděného gulášku s bramborem, kterým mě máma pohostila po příjezdu.

Na elektro kole jsem jela vůbec poprvé. S motůrkem z trasy odpadly nefavorizované úseky – rychlé stoupáčky již nebylo třeba vyjíždět na 1/1 ve stoje a táhlé kopce zase odsýpaly jako rovina. A že vás kolo popostrčí už při rozjezdech?! Nad tím už musí skalní cyklisté jistojistě uplivávat!

Elektro cyklistika není o hrdosti, ale o zážitcích, kochání a o pohodlnějším překonávání delších vzdáleností – třeba na cestování a průzkum nových oblastí ideální – alespoň takový dojem ve mně po včerejšku zanechala.

A tady už louka a Staré Křečany…

…zeleň v Zadní Doubici…

…rozkvetlá louka v Hinterhermsdorfu…

…kde co nevidět rozkvete i pole slunečnic. 

…ostružiny s výhledem na německou stranu NP se stolovými horami…

…a solidní bouřkou v patách. 

…které jsem úspěšně ujela.

Tak to bylo 55 kilometrů napěchovaných ve třech opojných hodinách svobody.

Posílám alespoň kousek i vám.

Mějte se pěkně a brzy na viděnou!

Ála.)