Home days

Pěknou sobotu všem:-),

tak nějak tušíc, že co nevidět nebude děti kam v týdnu posílat, rozhodla jsem využít tyto vzácné chvilky ticha a mé osobní nadvlády k opečování a přípravy teritoria pro non-stop, plnozátěžové užití.

Jsou dny, kdy mě práce doma vyloženě těší, stejně jako je tomu někdy přesně úplně naopak.

Včera jsem se ale v leštění a smýčení všeho druhu, asi i vlivem počasí, vyloženě našla.

Vyprala jsem všelijaké potahy a letos poprvé pověsila prádlo ven na sluníčko.

Ježiš, takový věci, co jsem ve spárech gaučů viděla, už nikdy nechci více vidět.  🙂 Též jsem provětrala a zhodnotila stav velikonočních ozdob, na které co nevidět taky dojde.  A co hlavně!

Osadila jsem první jarní květináče.  Házim po nich očkem každou cestou kolem a přiznávám, že v tom nacházim silné zalíbení!

K obědu pak moje zamilovaná cizrna na paprice s kuřecími kousky, špenátem a rýží.

Mám zde na ní ve složce „Recepty“ recept, pakliže by někoho zaujalo.

Odpoledne jsme zasvětili tvorbě vodovkami.

Děti to kupodivu celkem baví, míchají nemíchatelné a ke konci tvoření jim z celkem široké palety barev vzejde jedna univerzální.

A není to tak, že bych podcenila edukaci na téma „dostatečně vymývej ten štětec“.

Ale jinak sedět naproti a pozorovat jejich soustředěné obličeje, vážnost výrazu korunující odhalená špička jazyku – to je na pusinku!

 A ne?!  Místo, kde se rodí umění.

Opravdové umění! :-))

Lepšího žolíka na dnešní loučení v rukávu nemám.

Buďte zdrávi a mějte se co nejlíp to jde.

Ála.)