Ahóóóój!

65 km stojaté, ale krásné Berounky.

Můj první vodák se školou v roli pančelky.

Pluli jsme naprostým olejem, krmili se nekvalitním stánkovým jídlem a snídali instantní kávu 3v1.

Hleděli jsme tváří v tvář překrásnému ledňáčkovi a když se nám zachtělo, seskočili jsme z lodi a plavali si podél řeky, jak dlouho se nám chtělo.

Večery patřily kytaře a hvězdám – a ani tady jsem ještě neměla romantiky dost.

Drobné jsme směňovali za žetony do sprch, odpoledne jsem pořádala výlety na cíle kolem.

Stan jsem stavěla zásadně s vždy exkluzivním výhledem na řeku a jako háček jsem byla nejspokojenější, neb udržet směr lodi stále ještě není nic, co bych si mohla napsat do svého sívíčka. 🙂  Berounko, ahój!

Krásně bylo:-).

A.)