České Středohoří – den první

Je to dost velkej paradox, že takovou krásu mám necelé dvě hodiny od domova a na většině místech jsem ještě nebyla.

České Středohoří je hodně nedoceněné, přitom toho nabízí tolik k vidění.

Stačí 5 minut autem pryč z nevzhledných, průmyslových měst a ocitnete se v jiném světě.

My jsme se s holkama, Šerifem a psí společnicí vydali na 3denní putování. S autem – to se tu neskutečně šikne, bez něj bychom stihli stěží polovinu.

Fotek, vjemů a zážitků mám tolik, že musím pěkně postupně.

Tak tedy, den první…

Hrad Házmburk

Dominanta Středohoří, kterou nelze přehlédnout a vynechat na seznamu míst k vidění.

My jím začali.

Ještě předtím byste ale měli vědět jeden fakt. Ač se můžeme jevit jako zkušené cestovatelky, náš orientační smysl je hodně pod bodem nula.

Zabloudíme na počkání. Na rovině, na poli, v supermarketu. Všude.

Na hrad Házmburk vede jedna cesta (značená).

Nedopatřením, asi v zápalu konverzace, jsme i tak odbočili špatně a ocitli se v místech, kde jsme převážně lezli po čtyrech.

Ségra, která mi zase nosila Šerifa (stokrát díky, díky, díky!) naplánovala léčbu puchýřů na optimální dobu, takže vše odešla v žabkách.

Tady se ještě směje, ale o pár metrů výš se chytáme kořenů (Bába pod kořenem!) a půda se pod námi sesouvá.

Konec dobrý, všechno dobré.

Napojili jsme se na ofiko cestičku a dobyli vrcholek.

Výhledy na celé Středohoří byly skvostné!

Praktické info: 

Auto pohodlně zaparkujete dole pod Házmburkem (40 Kč), cena vstupného na hrad je 70 Kč. Sportovní kočárek terén po ofiko značené cestě zvládne.

Zámek Libochovice

Po dramatickém výšlapu ve stylu blbek v žabkách jsme zvolili oddychovku. Zahrady libochovického zámku jsou celkem rozledlé a terén přál i Šerifovi, který zde pozoroval páva a rošťácky pobíhal po vyšperkovaném trávníku…

…to asi díky zmrzlině, kterou zblajzl.

Mušketýr!

Rozhledna Hořidla

Po Libochovicích jsme měli v plánu Hořidla – rozhlednu nedaleko Litoměřic.

Cesta sem vede od nedaleké vesničky po polních cestách.

Nikde nikdo, jen my, výhledy a ticho.

Romantika jako blázen.

Rozhledna nemá co do designu jedinou chybičku. Problém je, když začne foukat. A to začalo.

Houpání ve mně vylolalo skrytou fóbii z výšek a celá poprděná jsem se nebyla schopna pustit zábradlí.

Dole jsme opět posvačili, protože já na výletech svačím hojně:-).

Tyhle Yes chipsy mě hodně mile překvapily – hrachové s česnekem nebyly vůbec nasáté tukem, jako většina těchto rádoby zdravých zeleninových chipsů. Použitý byl navíc olej řepkový a chuť se například s těmi celerovými či řepovými nedá vůbec srovnávat. Takže určitě doporučuju:-).

Na 100 g připadadlo, myslím, 18 g tuku, což na „chipsy“ jde.

Chuťově příjemné byly i tyto skořicové sušenky z rýžové mouky.

…ty se zamlouvaly Šerifovi.

Musím říct, že Šerif se stal nedílným členem party.

Šlapal jak o závod, furt něco jedl, hodně se smál, hodně kakal, byl hodně špinavý a strašně si to s náma užíval.

Večerní Litoměřice

Na výletech tohoto typu volíme stravování jednoho teplého jídla za den, které jsme si užili v Litoměřicích.

Ty večer neměly chybu, připadala jsem si jako u moře.

Objednala jsem nám s Šerifem tagliatelle se špenátem a on mi na oplátku vyzunkl citronádu.

Pak už jsme jeli do našeho penzionu, o kterém se taky dozvíte víc.

Ale to až příště:-).

Zatím se mějte fajn!

picture