Mámě

Naše mamka slavila kulatiny.

A my si řekly, že budeme lovit ve vodách daleko od značkových parfémů, drahocenných šperků, pamětních přívěsků a kvalitní kosmetiky.

Vsadily jsme na zážitek a tím zážitkem měl být víkend s námi.

Totiž dvěma dcerami a třemi vnoučaty.

Ale pěkně popořadě…:-)Jen co máma, 30 let učící tělocvikářka železný koleno, rozpustila své studenty po týdenním turistickém kurzu, nabrala jsem ji v 11,04 s téže krosnou a nordic holemi, a přivezla domů, kde dostala svůj úvodní welcome drink s občerstvením.

Vychlazená tlačenka s cibulí a Plzeň.

Naprosto mimo můj svět. Ale budiž. 🙂S nezvykle krátkým zpožděním dorazila starší z nás, abychom v počtu šesti mohli vyrazit do slíbeného ráje. Totiž – Ráje.  Cestu s půlroční neteří jsme si pojistili kratší mezizastávkou.   Sychrovskou Oranžerií. Kavárnou v zámecké zahradě, kde bych – až mi hrábne z učitelství nebo kliďánko v jednom z dalších životů – chtěla pracovat.  Tak co, který?

Klasika s lesními plody, a nebo osvěžující limetka s bílou čokoládou? S přibývající hodinou a dusnem na padnutí jsme se dostali na chatu pod Kozákovem, kde jsme tak-tak nanosili věci dovnitř… …a spustil se vydatný déšť, postrach outdoorového programu. 🙂  Z outdoor odpoledne se tak stalo indoor, což díky nadmíře kvalitní zábavy nevadilo nikomu z nás.  Pak ale pozor. Přišlo ráno, s ním předpověď i nadále bohatá na srážky a taky snídaně na míru – míchaná vajíčka bez zapomenutých vajíček. 🙂 Dopoledne jsme nasadili naši nejvíc nepromokavou výbavu……a vydali se okruhem přes Kozákovskou drábovnu…

…až na samotný Kozákov, kde se nám místy poštěstilo zahládnout obrysy zdejší rozhledny.

Nic však nezabránilo – a to to účes ani jedné z nás nevydržel –  naší dobré náladě a víře ve vrcholové hranolky. Zpátky na chatě jsme si pak dopřáli teplou rajčatovou polévku a abychom střevní mikrobiom ještě trochu rozveselili, proložili jsme to třešněmi a hráškem. Odpoledne jsme vyrazili na další štaci… …tentokrát na borůvky do lesa za chatu. A přesně tam nastal ten zlom.

Aladin zčistajasna změnil předpověď, na nás vykoukl první paprsek a vrstvy oblečení postupně odpadávaly… …až jsme se prosvlékali do vytoužené chatařské letní nálady – přesně, jak darovaný voučr sliboval.

…ale něco vám povím, rána tu jsou stejně nejkrásnější…Nedávno jsem četla, že ráno trvá tři hodiny od východu slunce. A je to vlastně děsná pravda.

Až mě uchopení toho faktu takto přímočaře osvobodilo od jeho nevědění. 🙂 A pak, když už se pobyt nachýlil ke svému konci, cestu zpět jsme opět napůlili kratší zastávkou.  A protože bylo parno, vzali jsme za vděk Sloní kameny, kam sice jezdí každý, ale dětem se ty sloní zadky moc líbily…  Já se Šerifem jsme dokonce vylezli na jeden z nich.

Na jeden sloní zadek. Posledních pár kilometrů před výsadkem doma jsme stihli být přítomni u hasičského zásahu hořícího auta, na který se přišla podívat i pracovní síla místního nočního, ehm, salonu…:-) Ale nebojte se, až na pár plechů všechno dobře dopadlo.

I náš narozeninový výlet tří generací.

Věnovat čas, zážitky a pozornost je totiž to nejvíc:-).  Za mě dnes snad už jen umělecké ahoj.

Aňa, 5 let, obraz na plátně. 🙂

…

Přeju vám všem pěkný 1.červenec – brzy opět navi!

A:-)