Náš roadtrip

I letošní rok se nám povedlo navázat na naší prázdninovou cestovatelskou tradici.

Poprvé jsem fotku vyrážejících sardinek v autě fotila před třemi lety, kdy jsme s touhle partičkou vyrazili do Anglie a stěží jsme přes tři dětské sedačky zavírali dveře.

Loňskou momentkou jsme startovali korsické dobrodružství a tou letošní – na kilometráž nejkratší – jsme nakombinovali osvědčenou rakousko-chorvatskou kombinaci, kterou jsme šmrncli jednodenními cíli v Německu a Slovinsku. První den jsme jako mezistanici do cílového Rakouska zvolili návštěvu německého Regensburgu. Města s krásným historickým centrem. A protože nám teploty docela dost přály a děti se začaly zavařovat, využili jsme šikovných mini plážiček podél Dunaje, který měl až překvapivý spád a nechali jsme se unášet proudem. Pro naše vesničany samozřejmě hajlajt dne. 🙂A když už jsme u těch zážitků – nevynechali jsme ani zahajovací dovolenkový oběd. Mekáč je u nás sváteční záležitost, a tak ho dětem stejně tak slavnostně servírujem jako oficiální začátek dovolený.   Jako výchozí destinaci jsme v Rakousku zvolili Maishofen, vesničku poblíž Zell am See, ze které jsme se autem přibližovali do plus mínus 10-20 minut vzdálených výchozích bodů našich výletů. Původně jsem sice napsala túr, ale pravda je taková, že schéma naší vysokohorské turistiky je zatím závislé na nabírání výškových metrů lanovkami – poté nějaká pěkná hřebenovka a následný sestup dolů – to jsme zvládli po svých. Tady už hinterglemmský Reiterkogel a stezka Kodok s různými herními prvky a hřišťátky pro děti.   A musím říct, že v Rakousku šli dál! I já, jakožto nemilovník dětských hřiští, jsem musela uznat nápaditost a chytlavost. Třeba v kuličkových stezkách a nebo převrácení figurín vodním dělem. No nemiluj to?!  Kuk! Ach!

Já sama jsem nevěděla, čím a kde se kochat dřív.  Pohodička po jídle a intenzivních sestupech dolů.  Tady už Schmittenhohe a náš nejvyšší bod výpravy. 2000 výškových a azůro, až trochu kýč. 🙂  Odpolední koupání v jezeře v Zell am See s výhledem na hory.   Ranní káva z balkonu. Protože se při plánování ráda držím schématu od všeho kousek, přírody vždy ten největší, zařazujeme krom měst i nějaký kulturní prvek. Na Swarovski Kristallwelten jsme s Kaťáskem číhaly už dlouho, a tak se nám konečně poštěstilo. 🙂 Venkovní program – soubor cirkusových vystoupení. Tady vodní baletka Světlana a její působivá, několika minutová show ve vodní kouli. Pak nás čekal další přejezdový den, který jsme napůlili slovinským Bledem. Procházka okolo překrásného jezera a koupačkou a zmrzkou.   Tím se nám naše dovča přehoupla do druhé poloviny. Té odpočinkovější. Chorvatská Rtina jakožto zázemí pro našich necelých 5 dní koupání, opalování, non-stop jezení kruhu a vymítání komárů. 🙂

Osud tomu přál a já jsem konečně navštívila Chorvatsko v době, kdy zrají fíky.

Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jsou dobrý a svěřím se vám, že se mi jedna mistička těchto sladkých a šťavnatých chorvatských fíků chladí v ledničce.  Večerní návštěva města s přesahem do noci a zmrzkou je povinnost.

Zadar a jeho nekonečno lidičků.  Závěrečná párty se soft nápoji dle vlastního, rodiči nekorigovaného výběru… …a disko párty s kocourem. Jó, my to umíme rozjet. :-))) Tak.

Červenec se nám láme v srpen a mně tím končí skoro dvouměsíční kočovná část léta.

A už teď se těším na tu českou.

Zahradu, domácí jídlo a výlety po okolí…

Nakupilo se mi doma dost restů, které bych chtěla do září stihnout.

A tak uvidíme.

Co ještě nám léto přinese. 🙂

Užívejte dní, opatrujte se a já se zase brzy ohlásím.

A.)