Někdo se tu trochu zapotil

Už je to asi dva týdny, kdy se muselo na hvězdné obloze něco odehrát, protože jinak si každodenní budíček dětí v 4,30 (na minutu přesně!) nedokážu racionálně zdůvodnit.

Tento trend částečně kvituji (všední dny), částečně nesnášim (víkendy).

Dopřáváme si tak dlouhá, nekvalitní rána a šestou ranní začínáme žít – to když se na Déčku probouzí ovečky.

Mezitím ale pohodlí s piškotkem…

…než nepozorovaně zmizí z dohledu všech.

Vymetačka a její sólokapr! Včera jsem si došla do lesa pro nějaké chvojí, trochu osvěžit a aktualizovat stav vánočních váz.

Ani celkem vlezlý chlad a absence nůžek mi neznepříjemnil tuto mou, každoročně velmi oblíbenou, činnost.

Doma jsem doladila ještě pár dalších zákoutí…  A došlo i na menší aktualizaci vchodových dveří.

Pahýly zmrzlých aster už nebyly to správné vánoční ončo.

Ještě pak přichystat něco k zakousnutí pro večerní návštěvu.

On se totiž psal 5. prosinec a to je vždy vhodné mít v záloze případnou úplatu, výpalné.

Čert s Mikulášem (a andělem) se totiž stavili i u nás.

S dědou v zádech, ustáli to oba tak, tak.

Došlo na sekanou píseň „mik-miku-mik-miku-mikuláš“, kdy jsme se z „mik-miku“ nedokázali vymotat, a tak si „čert pro koláč ani nepřišel“.

Jako každý rok, nejvíce respektu budily pahýly nožiček trčících z čertova pytle – tyto prý patřily Františkovi.

Jenže zase!

Stačí pobídnout k sladké výslužce a smír s pekelníkem je na světě.   Dnešní den budou děti trávit s dědou a my s holkama plánujeme vánoční pečící mecheche.

Moc se na ně těšim, scházíme se takto každoročně a už teď vím, že večer budu padat únavou, budu se všude lepit a nesnášet cokoliv s obsahem cukru.

Těsta se už od včera chladí, ještě uvařit česnečku na vyrovnání PH a pustíme se do toho:-).

Přeju vám pěknou sobotu a pokud bude s čím, otočím se tu brzy s našimi dnešními výtvory.

Ála.)