Těšila jsem se na ně celý týden.
Dneska jsem si na ně vystála na poště půlhodinovou frontu.
Úřady, pošty a společné prostory bytostné nesnáším.
Ale jako fakt, že jo.
Po dnešku tedy vím jedno jistě. Jen blázen (nebo naivka?) chodí na poštu v pondělí ráno.
Zas o něco moudřejší si vychutnávám pohled na své nové obrázky.
Silnou kávou zapíjím to trpké poštovní fiasko.
A přemýšlím, kde udělám další díru do zdi.
Pokojíček je jasná volba.
Tam jsem to zatím zhydzila nejméně. Navíc je Šerif jeho celkem nenáročným obyvatelem, takže před ním nějakej ten křivě pověšenej rámeček, skrývající za sebou díry po několika neúspěšných pokusech, s klidem utajím.
A nebudu se tajit tím, že tak nějak předem počítám s úspěchem.
Jemu stačí barevný leták z Lidlu a je v sedmém nebi.
(Nebo že by ho rozparádily akční nabídky?)
Strašnou radost mi udělal tento polštářek.
Je ručně šitý a malovaný.
A je to můj první dárek k Vánocům pro Šerifa.
Rozumějte tomu dárkem pro sebe samou.
🙂
Pěkný start do nového týdne!!
A.-)
picture
Napsat komentář