Samosběr Vraňany

Hezké pondělí přeju,

letošní sezóna jahod přišla celkem brzy a díky suchému počasí a vysokým teplotám nebyl čas k zahálkám.

A protože mám s jahodama vždycky velké plány, jeli jsme letos opět na samosběr. Tentokrát ne směr Ústecko, ale na Mělník – konkrétně do Vraňan.

Byl pátek a vyráželi jsme s čerstvě naočkovanými dětmi něco po poledni.

Venku pařilo, klimoška jela na plný obrátky a 90kilometrová cesta ubíhala díky osvěžující svačině celkem svižným tempem.

Rozehraný jsme to měli slušně. Čím víc jsme se ale přibližovali k Mělníku, tím černější a nasáklejší obloha před námi.

Dojeli jsme na místo a do minuty začala průtrž, kterou bych mezi vrstevníky bez mrknutí oka nazvala průtrž jako kráva, ale tady se raději budeme držet přívlastku ohromná.

V tu chvíli byl samosběr na spadnutí.

Naštěstí ale, když já už chtěla otáčet směr domů, Zdeněk trpělivě zavelel k prohlídce prostor patřících k jahodové farmě – mají zde totiž obchod s farmářskou zeleninou a dalšími pochoutkami a ještě také obří skleník s prodejnými zahranickými sazenicemi a ták. Moc pěkný.

Tím jsme překlenuli čas první vlny bouře a přilepeni k Aladinovi jsme jeli přeparkovat k parkovišti určenému pro sběrače.

Vytáhli jsme nádoby, nechali si je u stánku zvážit a vydali se podle instrukcí hlídačů na příslušnou část pole.

Zde nám byl následně přidělen záhon, v jehož třetině byl zapíchnut klacík, což je takové sběračské znamení říkající „tady jsem skončil, pokračuj odtud dál“.

Sběr tady má logiku a díky tomu i celkem odsejpá.

Ikdyž byly jahody letos spíš menší než větší, na sladkosti jim to neubralo a keříky byly obsypány dostatečně, takže třeba takto malý košík (cca kilo) trvalo natrhat do deseti minut.

Kilo jahod v samosběru stálo 45 Kč, kilo nasbíráných pak 80 Kč.

My si i díky závodu s deštěm celkem pospíšili, takže nám to šlo pěkně od ruky a k pokladně na vážení jsme dobíhali s další začínající vlnou bořky.

Bylo to dramatický, ale ten pocit v autě, když venku prší a kufr vám voní po jahodách!

Nakonec se vlastně ukázalo, že počasí hrálo v náš prospěch, díky němu s námi zbyla na poli pouze hrstka sběračů.

Situace během víkendů a odpolední je zde totiž jinak daleko dramatičtější. Vývoj samosběru a sortiment zboží můžete směle sledovat na fb stránkách jahodárny Hanč, kde jsem včera zahlédla i aktuální foto z víkendové nekonečné fronty na vážení jahod.

Za sebe tedy doporučuju navštívit jahodárnu spíš ve všední dny, kdy Praha pracuje, vyhnout se víkendům a nepohrnout pošmourným počasím, které je na sběr ve finále ideál.

Přiberte klidně i nějakou skládací sedačku, plánujete-li naplnit vícero nádob.

Cestou zpět domů jsme absolvovali krátkou zastávku u pole na umělecké foto vlčích máků, které miluju…

…a v Tisé se osvěžili točenou vanilkovou.

Účes komentovat nebudeme:-).

Večer jsem doma očistila všechny jahody, abych je připravila na sobotní zavařování.

A povečeřeli jsme jahody v mlíku šťouchaný.

No a následujícího dne jsem se pustila do výroby džemu.

Asi před měsícem měli v Bille v akci třtinový cukr, tak jsem nakoupila několik balení do zásoby, abych je mohla použít do džemů místo klasického bílého.

Na zahušťování jsem použila pektin z citrusových plodů, abych zachovala co nejvíc přírodní složení. Ten vám džem přirozeně zahustí, aniž by jakkoliv ovlivnil jeho chuť. Bez chemie.

Objednávala jsem ho na e-shopu Kitchenette – toto balení vydrží na 25 kg ovoce.

Poměr cukru a jahod jsem zvolila 1:2, takže jsem si vlastně vyrobila takovej zdravější domácí džem.

Během vaření jsem to samozřejmě všude zaprasila…

…ale na to se výsledek neptá!

Zdeněk mi zavíčkoval skleničky, což s těmahle Weckovkama není jen tak (mně se z toho džem vždycky lil ven) a já jsem v mezičase pracovala na oštítkování.

Špajzka začíná praskat ve švech a to ještě není sezóna meruněk.

Já mám dobrej pocit a zásoby výbornýho džemu na rok k tomu.

Ó, my se máme!

Mějte se fajn a zítra, pokud se dneska líp vyspim, tu na vás bude čekat další článek.

Tentokrát ve stylu DIY:-).

Tak zítra!

Ála.)