T*Ř*I a tak dál….

Ahoj všem:-),

máme za sebou sedm týdnů společného karanténního režimu a zdá se, že jsou přísná opatření na ústupu a věci se začínají pomalu vracet do jakéhosi teoretického normálu.

U nás mezitím:

Anička oslavila svoje třetí narozeniny.

Podle mě jednoznačná rebelka týmu.

Umí si nás tu všechny krásně zorganizovat a zaúkolovat, u toho do jednoho něžně pomazlit, posléze udělat nějakou legraci – do minuty na to uraženě odpochodovat, aby se v minutě další mohla připlížit a všechny nás tu vybafnout hláškou „peníze nebo život“.  Umí se třikrát ráno převlíknout, než povětšinou vyhraje ten nejvíc nevyhovující outfit. Ideálně s batůžkem na zádech celý den. Je rozená vetešnice, spí téměř ve skládce a neexistuje kapsička, přihrádka, otvor, do kterého by něco neukryla. Párek v botě, ale taky třeba ztracený kartáčky – to mám nejradši.

To, že se mi poštěstilo vychovávat kluka a holku je to největší a nejlepší dobrodružství, co jsem si kdy mohla přát. Krásně na těch dvou pozoruju přírodou dané odlišnosti a nastavení v tolika různých směrech – prostě Mars a Venuše.

Tak, Venuše naše, přeju ti ještě jednou sem – buď svá, podmaň si svět a promiň mi ty křivý ofinky!

Oslava proběhla opět pouze v rodinném složení – a vrhli jsme se na to ještě v pyžamech – omluvte proto oslavenkyni a její neformální outfit, výběr pyžam jako jediný necenzuruji. 🙂

Pistol pod polštářem. Třeba. Proč ne?!Juch, ňuch – žrádlo pro každou citově nezainteresovanou matku! 🙂

(Až na ten její typickej zadní rozcuch).  A samozřejmě taky dort!

Vyšvihla jsem z karanténních zásob nebývale vysoký piškot (zatím se totiž v rámci piškotových těst co do výšky držím spíše při zemi), který jsem ale vzápětí trochu pokazila krémem – na chuť sice dobrým, díky vyššímu množství mražených borůvek ale ne tak hustým a nadýchaným, jak by se z tvarohu, šlehačky a mascarpone slušelo a patřilo.

Ale víte jak, na to se Instagram neptá! 🙂V minulém týdnu jsem byla na dalším zákroku s křečovými žilami, tentokrát pouze ambulantní, zato ale obě nohy najednou.

Čtyři dny jsem držela takto v obvazech za celkem běžného režimu – běhat jsem byla poprvé předevčírem a na povyskočení si to zatím ještě není, klusání po měkkém je ale celkem ve snesitelné, resp. jakési pohodlné normě.

Cestou z ambulance jsme se stavili v Novém Boru v zahradnictví, které jsem chtěla omrknout, protože v okolí je asi tak nejbližším větším.

A samože jsme s prázdnou nepřijeli. Vybrala jsem pár plodících keřů do pěstitelského rohu zahrady – ideálně aby krásně obrostly plot a ucelily tak tento prostor.  Konkrétně tedy nějaké červené rybízy, ostružiny, kanadské borůvky, jeden angrešt a na zkoušku taky maliny – na ty už je prý ale celkem pozdě, proto jen jedny.

Vykopat do vyschlého jílu 9 děr nám zadalo na půl druhého odpoledne – táta kopač, já všechno kolem, děti sypači.

Ale je pravda, že vidět za sebou kus práce, navíc venku na vzduchu, to opravdu přináší směs uspokojivých pocitů. Ještě, než nám zasypou i tuto druhou část zahrady, sklidily jsme tu volně rostoucí plicník a sušim jej na čaj – prý je jednou z nejúčinnějších bylin při kašli.

Můj první kynutý makový závin – ani teď ale stále ještě nevim, jestli kopu za tým tvarohových závinů, nebo těch makových.

Co? Hm? Jak u vás? 🙂

Takto vypadají naše karanténní odpoledne.

Říkám jim na čihadle. Trochu na socky. 🙂

Děti vyhlíží příjezd táty z práce. Zatím ani jednou nevychytali ten správný moment – vždy se připraví moc brzy a omrzí je to přesně pár minut přes příjezdem – že pak následuje zloba asi netřeba dodávat.

Jinak ano, opravdu ano, stokrát ano  – jaro letos vychutnávám do morku kosti a čerpám z něj hodně energie.

Vařila jsem svoje první řepové rizoto a pokud jste ještě nezkoušeli a máte rádi řepu, opravdu neváhejte.

Nevím, jak bych ho více popsala – tak lahodnou a ladící chuť jsem už dlouho neměla na jazyku.

Receptů naleznete mraky – já jsem na olivovém oleji a másle zpěnila cibuli, poté osmahla kulatou rýži a nechala ji nasát tuk a pomalu prolévala vývarem a nechávala vždy dusit po pokličkou. V závěru jsem přidala rozmixovanou řepu, dosolila, dopepřila a hotovo.

Věřím, že přidáním vína v prvním kroku a v závěru pak dotažením nějakým kvalitním parmezánem – má už i tak výborné rizoto ještě luxusnější chuť.

A závěrem ještě menší nákupní okénko – dnes jsme v rámci upršeného dopoledne sjeli na rychlou otočku do Jysku, protože se mi tam zalíbily tyto podsedáky. Kus za pajdu, to je parádička i na ven a sápající se děti od hlíny.

 A pravda je, že dávat svíčky ve slevě k pokladnám, to je taky pěkná marketingová habaďůra (kterou jsem sice prohlídla, ale rovněž ji i podlehla). 🙂Jednoho malého pěňáka na to!

Jsem se již slohově vyčerpala. 🙂

Buďte zdrávi a mějte pěkné dny. Nebo alespoň část.

Ála.)