Trochu nám přituhlo

Srdečně vás zdravím! 🙂

Trochu nám přituhlo.

Venku…… i doma:-).

Šerif jaktěživ nedělá věci napůl. Je to trochu fatalista. Staví, dokud nedostaví. Když jde, jde – ve svých třech letech ušel svou první desítku. Když (už) ho chytne hysterák, i ten si prožije na svých 110 %. A přesně takhle on i marodí – neminimalisticky. Dnes to bude měsíc, co se na dvakrát léčí ze spálové angíny, nestačila jedna antibiotika, ale rovnou dvě. Včera celý zkropenatěl a já se modlím, že je to spálové „pa“ na rozloučenou. Ale. Vlastně. Nevim.Tak či onak už se měsíc plácáme doma.

Je mi líto, že si děti zatím moc neužily sněhu – ale vlastně kdy výhodněji marodit, než v únoru – léto bych protrpěla víc.

Včerejškem mi skončilo týdenní soustředění „ve škole“, které se uskutečnilo v online režimu a na které navazuje dvoutýdenní zkouškové.

Na jednu stranu jsem si tím vytáhla žolíka, protože nevím, jak bych a jestli bych vůbec někam mohla odcestovat za svým seberozvojem a nechat tak synka doma v horečkách na holičkách.…a na stranu druhou.

Samotná realizace. 🙂No.

Zatím mám ten týden trochu v mlze.

Vybavují se mi skeče, kdy přepínám z jednoho „týmu“ do druhýho, doufám, že se připojím, kam mám a v kolik mám a že mám zaplý a vyplý, co mít zaplý a vyplý mám (že po nás v 7,30 bude chtít pančitel zapnout kamery pro získání si docházky – to beru jako sprosťárnu a už mu jí nikdy neprominu).

Naopak sympatuziju s kolegy, kteří si svou docházkovou fajfku vytrpěli hrdě v pyžamech a nemytou hlavou (jako já).

Mám tu skeče, jak se brodím legem. Vlastně tu takto s legem už přirozeně koexistujeme.

Vybaví se mi i zoufalství jménem Didaktika atletiky.

Dobrý den, toto po vás chceme, toto napište, přečtěte, toto vymyslete a uvidíme se na testech v červnu.

Jak předvedu skok o tyči a hod diskem, ladně přeběhnu překážky – to zatím nevím.

Ale rozhodně za tím stála má úterní krize, padlá čokoška v devět večer a celá jedna probdělá noc.

Druhou probdělou noc čekám u Didaktiky gymnastiky.  Krom krizičky došlo i na dojetí.

Když mi tyhle špunti nosili na přednášky pití, ráno se mě ptali, kolik MÁME dneska hodin a po každém „zvonění“ za mnou běželi s vítacím ceremoniálem, jakože jsme se neviděli celé letní prázdniny, přitom jsme kočovali domem společně, všemi místnostmi, jen abychom měnili polohy, prostředí a měli ty přenášky trošku pestrý.

Filozofii výchovy třebas z pokojíku… …naopak fyziologii sportu jedině z ložnice.  A dneska konečně!

Venku vykouklo po týdnu sluníčko a já jsem dlouze a úlevně vybíhala uplynulé dny, abych mohla nabrat síly do zkouškového a vizualizovat si, jak a kde budu simulovat skok o tyči. 🙂    Když už je dnes ten Valentýn, že?:-) Přeju vám hezký zbytek neděle a zítra start do týdne nového.

Co jsem tak koukala na předpověď, koncem týdne bychom se snad už mohli dočkat prvních jarních teplot – a tomu já říkám stokrát jo, jo a jo!:-)

Mějte se pěkně!

Ála.)