1.1.2023

Vítej, 23!

A já vítám i vás – u prvního příspěvku roku 2023.

Zítřkem nám končí 10denní vánoční prázdniny.

Letos mi daly popravdě zabrat – asi se ve mně nakumulovala únava z práce, dojezd z psaní diplomky, nekonečný nákupy dárků, vaření, chystání a nepřidává mi ani vidina blížících se státnic…

Přeplněnej hard disk – přesně takto jsem si pětadvacátého stanovila diagnózu a hned dvacátého sedmého – letos rekordně rychle i na mě- odstrojila Vánoce a vpustila tak domů prostor.

S tím se mi – smějte se mi, ale je to tak – uvolnilo znatelných pár giga a z gaučů jsme se přesunuli do terénu.

Protože vzduch, příroda a nekonečno chůze mi (nám – ale děti to ještě netušej) dělaj nejlíp ze všeho.  Dobré ráno z obýváku. S pěňákem z nového hrnečku a vánoční nadílkou před sklizní. 🙂A tady už první z výletů -> tento směr Saské Švýcarsko na stolovou horu Lilienstein.

S pocestným kořenem, který si říkal o „Bábu pod kořenem“. 🙂 A výstupem tak akorát atraktivním pro děti.    Kuk. Další výletní volbou pak Kokořínsko.  Tady jsem vyčuchala příjemný, 5kilometrový okruh z Pavliček do Pavliček. Sympatická vůně borových lesů…  S cílem Česká palice a trosky zříceniny hradu Čap. Svačinka, lehárko, výhledy.

V tom jsme kovaný.

A někdo trochu víc. 🙂  Zápis do vrcholové knihy. A zpáteční snahy o kultivované PF selfie 2023.  Protože 3 -2 -1 teď, přehoupli jsme se do 2023.

A to znamená jediné: Tradiční novoroční výstup.

Kdy: nám patří ráno silnice a celé novoroční ticho a prázdno.

Pravda, dnes tomu tak nebylo, protože za novoroční cíl jsme si Ralsko nevybrali jediní.  Ale řeknu vám já za nás čtyři i všechny protijdoucí všeříkající výrazy: výstup na Ralsko je uf.

Necelých 400 metrů výškových převýšení se nezdá a v konečném, endorfinovém finále příjemně bolí.   A bolí o to příjemnějc s pocitem, že doma čeká novoroční odleželá svíčková.  Přeju vám moc, aby pro nás všechny byl tento rok jednoduše fajn.

Nic víc, nic míň.

Mějte hezký start roku a návrat do práce, institucí.

Tak páčko!

A brzy opět navi:-)