Vítej, 23!
A já vítám i vás – u prvního příspěvku roku 2023.
Zítřkem nám končí 10denní vánoční prázdniny.
Letos mi daly popravdě zabrat – asi se ve mně nakumulovala únava z práce, dojezd z psaní diplomky, nekonečný nákupy dárků, vaření, chystání a nepřidává mi ani vidina blížících se státnic…
Přeplněnej hard disk – přesně takto jsem si pětadvacátého stanovila diagnózu a hned dvacátého sedmého – letos rekordně rychle i na mě- odstrojila Vánoce a vpustila tak domů prostor.
S tím se mi – smějte se mi, ale je to tak – uvolnilo znatelných pár giga a z gaučů jsme se přesunuli do terénu.
Protože vzduch, příroda a nekonečno chůze mi (nám – ale děti to ještě netušej) dělaj nejlíp ze všeho. Dobré ráno z obýváku.
S pěňákem z nového hrnečku a vánoční nadílkou před sklizní. 🙂
A tady už první z výletů -> tento směr Saské Švýcarsko na stolovou horu Lilienstein.
S pocestným kořenem, který si říkal o „Bábu pod kořenem“. 🙂
A výstupem tak akorát atraktivním pro děti.
Kuk.
Další výletní volbou pak Kokořínsko.
Tady jsem vyčuchala příjemný, 5kilometrový okruh z Pavliček do Pavliček. Sympatická vůně borových lesů…
S cílem Česká palice a trosky zříceniny hradu Čap.
Svačinka, lehárko, výhledy.
V tom jsme kovaný.
A někdo trochu víc. 🙂
Zápis do vrcholové knihy.
A zpáteční snahy o kultivované PF selfie 2023.
Protože 3 -2 -1 teď, přehoupli jsme se do 2023.
A to znamená jediné: Tradiční novoroční výstup.
Kdy: nám patří ráno silnice a celé novoroční ticho a prázdno.
Pravda, dnes tomu tak nebylo, protože za novoroční cíl jsme si Ralsko nevybrali jediní. Ale řeknu vám já za nás čtyři i všechny protijdoucí všeříkající výrazy: výstup na Ralsko je uf.
Necelých 400 metrů výškových převýšení se nezdá a v konečném, endorfinovém finále příjemně bolí.
A bolí o to příjemnějc s pocitem, že doma čeká novoroční odleželá svíčková.
Přeju vám moc, aby pro nás všechny byl tento rok jednoduše fajn.
Nic víc, nic míň.
Mějte hezký start roku a návrat do práce, institucí.
Tak páčko!
A brzy opět navi:-)
Napsat komentář