Vánoční nadílka

Zdravím vás pěkně u zřejmě již posledního letošního příspěvku,

jak jsem slíbila, vrhla jsem se na dokumentaci vánočních dárků, které jsem našla pod naším vánočním větvím.

Přiznám se bez oklik, že většina z nich jsou dárky na přání, což mi nesmírně vyhovuje.

Jediný, kdo letos hrál tajemnou hru a držel svůj poker face až do konce, byl Zdenda. U něj člověk nikdy neví, odkud vítr vane.  Jestli to bude šibalsky zabalený firemní diář a nebo vás hned prvním nenápadným balíčkem odrovná novým notebookem.

Letos mě odrovnal a já díky němu již nemusím koukat do zatraceně blbě a neergonomicky sklopené obrazovky – byť krásně bílého – ale rozbitého noťasu, kterému fungovala obrazovka pouze v určitých polohách a přestala jít zrovna ve chvílích, kdy třeba zrovna doktor Martin zjistí, že je s nim Čvančarka těhotná.

Já vám ale vlastně chtěla původně ukázat ty nové přírůstky, takže zpátky k věci a jde se na to…

Jen ještě předem upozorňuju, že tam bude hodně nádobí.

Hodně.

Rozjedem to sérií kousků Green Gate v jemné růžové. Barva akorát tak na jarní těšení se, které zahajuju vždy po ukončení těšení vánočního.

U Green Gate ještě zůstaneme, neb dalším přírůstkem ze stejného těsta je i tato buclatá konvička.

V reálu světle pomněnková, na fotce výrazně přesvícená.

Strašnou radost mi udělala tahle partička z Tchiba. Jejich koupí jsem si jistá nebyla, ale jak je těsně před Vánocemi zlevnili o 20%, dodala jsem si kuráž.

A dobře jsem udělala!

Jeden talířek podmanivější a roztomilejší jak druhej. Utěrky jakbysmet a zlatavě puntíkovanej běhoun jako když najdeš!

Všechny kousky na mě působí hodně poctivě, pevně a kvalitně.

Že váziček není nikdy dost, ví každá zajetá hospodyňka.

Obryně z Ikey je pro mě novou favoritkou a asi jí budu letos trochu nadržovat.

Dostala jsem k ní i její menší verzi a do třetice i takovou futuristickou ufo verzičku pro divný dny.

Puntíkovaným dózičkám na kafe a cukr už držím místo vedle kávovaru…

…a této dvojce na jehličí zase ve vitríně.

Do vitríny přibudou i 2 nové odstíny Mynte hrnečků, které cíleně sbírám a jednou je dám Šerifce věnem.

Doufám, že se nikdy nedopustí nevhodného ladění hrnečků s podšálky!

Andulo, běda ti!

Jinému, tedy spíše jiné, zas neunikla moje slabost pro lišky.

Prý abych si ráno na Jedlové mohla usrkávat teplou kávu.

A oblíct k tomu liščí ponožky.

Jak vidno, od nádobíčka se pomalu přesouváme k mému dalšímu okruhu zájmů…

…naučné literatury na téma výživa a pamlsků z MaS není nikdy dost.

Stejně jako běžeckých legín, triček a kecek na cvičení!

Legíny jsou z Tchiba a po prvním zkoušení jsem nadšená – kompresní tak akorát a materiál na dotek moc příjemný, hebký.

Kecky jsem dostala prý, abych měla alespoň jedny čistý. Bez bláta z louky a jehličí z lesa.

Posledním pokladem, kterým celé své okénko konzumu uzavřu, je mnou vytoužená kniha (nejen) o sky runningu (vysokohorský běh) od Emelie Forsberg.

Protože příroda, běhání, zdravá kuchyně, severská atmosféra a sem tam nějakej ten norskej vzor.

Takovej můj únik do pohádky.

Tím bychom to asi měli, přeju vám jak vydařené loučení s rokem stávajícím, tak vítání toho nového.

A brzy opět tu!

Ála.)