České Středohoří – den druhý

Šerifa výsadky z kočáru a pěší turistika tak zmohly, že vydržel spát do rekordních sedmi hodin!

Já byla vzhůru pro jistotu už před šestou a hodinu jsem koukala z okna, výhledy z penzionu vydaly minimálně na dvě kávy.

Oblík

Po snídani, kterou jsme si zaplatili v hotelu, jsme se vydali na Oblík, roztomile oblý kopeček, který je na výšlap příjemný – rychlý a většinu cesty ve stínu.

A měli jsme to i s pasáčkem ovcí.

Vrcholkem jest rovinatá loučka plná kvítí a také tento žulový totem s lišácky oblým motivem (protože Oblík), který byl pokálen ptáky.

Spolu s Lovochemou tak vytváří tento výkal perfektní detail fotky.

Jak říkám, vrcholek je to tak malebný, že mít ho za barákem, byl by tím bodem, kam bych chodila na každoroční novoroční, štědrovečerní, výroční výšlapy.

Dokonce jsme to měli i s ofiko vrcholovou líbačkou.

Fenka, která poslouchá na slovo. Pro mě rozhodně zážitek.

Raná

Kopec, který mi učaroval již před několika lety, když jsme se sem v rámci atletického soustředění vydali v den volna.

Připadám si tu jako v Rumunsku – stádo ovcí, travnatý povrch. Prostě zážitek.

Raná je střediskem „para sportů“, protože je zde hodně větrno, což jsme tu v době naší návštěvy rozhodně uvítali.

Viděli jsme tak pár metrů od nás seskakovat paraglidisty, kteří se po chvilce vznášeli nad námi.

Ségra v žabkách a se zrhuba 16 kily na zádech.

Jestli sháníte udatného stěhováka, dám vám číslo.

Trochu jsem se původně bála, jak bude Šerifa (ne)bavit tak dlouhé chození. Nakonec se mi osvědčil způsob non-stop svačin spolu s výsadky na vhodném terénu. Tozn. do kopce buď pil nebo jedl vobří broskve (strategicky výhodné) a dolů z kopce kráčel část cesty po svých. Někdy jsme měly problém ho dohnat. Takto mu to vyhovovalo a nám taky.

Cestou z Rané jsme se stavěli v Lounech, kde jsme narazili na pofidérní konzum, který ukrýval naprosté poklady. Výlohy vzbuzující dojem, že zde nakoupíte artikl typu gothaj s točeňákem mě naprosto mystifikovaly.

Ano, gothaj měli (a zrovna v akci!!). Nicméně, tak širokou nabídku zdravých potravin jsem v běžném obchodě fakt neviděla! Ještě překvapivější byla cena, v porovnání se specializovanými obchody asi něco jako butik a second hand (mírně přeháním).

Odnesla jsem si plnej igeliťák, koupila u pokladny tři Pedra a jelo se na oběd.

Mrkvánky plněné hruškou – jeden z úlovků. Složení celkem neuspokojivé, ale chuť ano.

Oběd jsme absolvovali v jedné z lounských restaurací, kde denní menu nabízelo cuketovo-cizrnové karbanátky.

A Šerif mi opět vyzunkl limošku – tentokrát hnusně přeslazenou melounovou.

S plnými břichy, odděláni intenzivním sluníčkem, jsme si jeli odpočinou do našeho penzionu, odkud jsme se v podvečer vydali na okruh okolo nedaleké Lipské hory.

Na její vrchol se vystoupat nedá (chráněné území), a tak jsme špacír protáhli a brouzdali po místních silničkách.

Chvílema jsme krásou kolem všechny (až na Šerifa) úplně oněměly.

Oblast Litoměřicka je známá pěstováním zeleniny a ovoce.

Sady, kam se podíváš.

Po cestě jsme se kvalitně navečeřeli právě uzrávajícími hruškami a švestkami.

Sem tam se u plotu i nějaká ta ostružina uloupit dala:-).

Tím končil den druhý.

Nohy už se pomalu nedaly umýt a tílko začalo vykazovat známky ojetí.

No co.

Nic nám nechybělo:-).

…

picture