A*H*Ó*J

Letošní vodácký kurz se točil (a že se točil opravdu doslova) kolem Lužnice.

Loňská pohodová, prostorná, stojatá a jak jsem sama rouhačsky pravila „chvílema nudně rovná“ Berounka byla vlastně úplným opakem.

Opakem nekonečna meandrů, úzkých úseků, vyčnívajících kmenů a…

…a nekonečna komárů.

Ale jedno platilo i letos. Bylo to jiný, ale krásný.

Úterní trasa čítala 22 km, ve kterých jsme se ramenem staré řeky propádlovali třema světy. Poprvé jsem jela řeku, která se line naprosto divokým lesem. Zakusili jsme i technicky náročnou plavbu rákosím a třešničkou pak byl závěrečný úsek přes Rožumberk, kde jsme vyskočili z lodí a plavali prostředkem rybníka.

Největšího v Evropě.

Večerní táboráky s litrem čaje z ešusu za doprovodu kytary – to mi přijde vždycky strašně fajn. Stejně jako stavět stan zásadně s výhledem na řeku.

Jako velký bonus pak prázdno. Za celou dobu jsme potkali pouze jednu školu a tři zbloudilé vodáky.

A teď už obrazem pár telefonních momentek…:-)

Téměř doslova pár hodin po příjezdu z Chorvatska. Vybalit, zabalit.A hlavně nezapomenout na příruční pracovní zavazadlo, které jsem jakožto zdravotnice výpravy měla na starost.

První den jsem ho nacpala do sudu a protože mi nešlo vyndat, ordinovala jsem po celou dobu kurzu ze sudu. 🙂  Veselé nad Lužnicí. Poslední den naší výpravy, během které jsme ve 4 dnech upádlovali hezkých 60 km.

Tak ahój a já se budu těšit zas příště!

A.)