A byla svatba…

Co víc, co ještě bych vám k tomu napsala.

Svatba to byla poklidná, přátelská, žádné hogofogo.

Přípravy probíhaly tak, že jsem větší tyranii v životě nezažila.

Jakmile sháníte cokoliv na svatbu, lidé kolem se rozvášní a pokládají otázky typu jaký odstín budou mít vaše brčka, jestli budete mít ve vlasech gerberu vínovou či pudrově růžovou, jestli chcete ohňostroj nebo čoko fontánu.

A že vás to spolehlivě rozhodí! Tedy pokud máte na svém svatebním seznamu body čtyři – matrika, šaty, prstýnky, pozvánky a jste taky tak trochu držgrešlě, co se představy celkového rozpočtu týče.

Já vám to řeknu takto.

Na to, že si dokážu za dopoledne třikrát přestěhovat obývák, aby vše barevně ladilo, můj přístup k přípravám byl více jak odmítavý.

A víte, co?

Má intuice neselhala.

Všechno klaplo, žádné zbytečné starosti s přemírou dekorace, pohoštěním, atrakcí či juchuchů svatebních aktivit.

Talíř jsme si rozbili. Dort rozkrojili a holubice vypustili.

Tím jsme měli splněno.

Šerif byl kapitolou sám pro sebe.

Nastaly dva okamžiky, kdy se ode mě vzdálil na více jak metr.

První byl házení rýže. To se mu líbilo. Sedl si na bobek a ze země vyzobával zrnka syrové rýže.

Tím druhým okamžikem byl líbací nájezd na holčičku.

První pokus proběhl již na začátku hostiny, kdy se neostýchal oběť přitisknout ke zdi a věnovat ji francouzský polibek.

Milovník!

Během focení jsme předstíraně laškovali, dávali si dostaveníčka u zdí porostlých mechem, bořili se podpatky do trávy, měli děsnej hlad a ptali se furt dokola, jestli už to stačí.

Takhle si mě, prosím, vryjte do paměti.

Děkuji pěkně!:-)

Svatební oběd jsme měli v kruhu rodinném v krásnolipském Lípa Resortu.

S veškerou výzdobou mi pomohly kamarádky a ségry, kterým tímto veřejně děkuji a které mi tak nesmírně ulevily.

Menu jsme volili klasické: předkrmem byla domácí paštika, polévka klasický vývar a jako hlavní chod na výběr svíčková či panenka s fazolkami.

Na své si tak přišel jak klasik, tak moderně smýšlející gurmán.

Pro vás, co to čeká a jste z okolí, mám ještě pár doporučení.

Dort jsem si nechala dělat od Ley Svobodové (Fb Dortíky od Ley). Od ní jsem dostala jak dortíky na košt, tak výborný, poctivý svatební dort na přání ve finále. Všem moc chutnal.

Róbu, lépe řečeno sukni, mi na přání ušila má věrná švadlena Lenka (fb Lenzi), jejímiž kvalitními kabelkami se to tu začíná pomalu hemžit. Dokonce šila kolekci taštiček pro moji milovanou Nobilis Tilia! U ní si poroučet můžete, vše co ušije vydrží a má hlavu a patu:-).

Kytice nám vázala paní Iljuková, která nikdy nezklame.

Na housle mi zahrál můj kamarád z vejšky, kterému málem ujel vlak, a tak přijel na skládačce. A v obleku!

Velký kus práce pak odvedly dámy v Marušce, místním salónu, kde mi jako jediné byly ochotné otevřít i v neděli ráno. Bála jsem se účesu zavináče a modrých očních stínu. U nich se toho nebojte.

Ještě větší kus práce odvedla paní fotografka, která měla trpělivost, takt a neposmívala se našim cvičeným pokerfacům. Zuzana Nohavicová je prostě profík!

Tímto končím svůj svatební příspěvek.

Víc jich absolvovat nehodlám, tak ať je to se vším všudy.

Mějte se fajn a jen co se doma zmátoříme z nemocí, těšte se na chystané příspěvky.

A.)

 

picture