Tak už!

Naše Vánoce.

Letos jakoby zoubky nezapadly do těch správnejch mezírek, nebo jak lépe vystihnout mou vánoční mood. Ladila jsem intenzivně, především kvůli dětem, ale odstrojením stromečku, uklizením darovaných hraček, jako by se mi ulevilo. Asi mi chyběl jeden den na gauči s alespoň jednou dokoukanou pohádkou a pocitem, že nic, nikam a pro nikoho nemusim. Trochu toho samotařeníčka.

A že jsem jinak vánoční maniak, to se na blogu ví.

Nevadí, tak třeba za rok:-).

(Pakliže je ale tento stav známkou přijetí role opotřebené matky, tak už mám asi svůj rybník na pár let dopředu vypálenej:-).

Vánoce slavíme na několik etap – součtem to dělá čtyři řízky a čtyři různé druhy bramborových salátů. Je to náročné.

Na Štědrý den chodíme každoročně přilepšit pár jablíčky a mrkvemi do krmelce – to je vždy má nejoblíbenější část dne.

Pak už se to doma zvrhává z těšení se do stavu zlobení ústícího v protivnou únavu, která přichází samozřejmě v ten nejvíc očekávanější moment roku:-).

Když po zazvonění zvonku děti sbíhají dolů se schodů, s onou nezaměnitelnou jiskrou v oku, to je zas TEN moment pro nás rodiče (chvílemi těžce vykoupenej).

Pak už si vždycky pamatuju jen papíry, hodně jich. A plánky, vrstvy lega, návody, instalace baterií všech různých typů.

Zbytek Štědrého večera se tak stává ryze montážním.

Než nedůstojně odpadnu s dětma při pohádce v osm večer.

A za rok opáčko:-).

Juch.

Ať máte fajn dny.

Ála.)